Úpadek dnešní společnosti

Proč byl minulý režim špatný?/ strycku-Joe/. Dáte-li člověku neomezenou  moc nad druhým člověkem, stane se z toho vládce bestie. Pozbude jakoukoliv lidskost a soudnost a zbude jen krutost a nelítostné ovládání, ponižování, manipulace.

 Psychologický pokus, kde se studenti rozdělili na vládce a ovládané musel být zastaven, protože zvůle těch mocných se vymkla zcela kontrole. Jejich chování nemělo obdoby. 

 O nadvládě a moci komunistů jistě může vyprávět řada lidí. Když pominu padesátá léta, nebyly to žádné bestiální činy, jen takové to záškodnictví, kdy zcela nenápadný nebo dokonce přátelsky se chovající soused ve skutečnosti zcela cíleně změnil osud nadaných dětí sousedů, které navenek uctivě zdravil. Lidská povaha má svá zrádná zákoutí a moc korumpuje.

  Stejně je to s dnešními zaměstnavateli. Jejich cílem je jen vyjímečně snaha udělat něco pro společnost. Tím myslím založit svou firmu na spolupráci rozumných lidí a tvořit skutečně hodnoty. Vše je podřízeno jedinému cíli - urvat co nejvíc a co nejrychleji. K tomu by ovšem potřebovali spíše roboty -  naprogramované, bez vlastní iniciativy, bezduché plniče rozkazů. Snaha je omezit příjem zaměstanaců na nejnižší možné minimum v tom lepším případě. V tom horším nedostanou nic, aby co nejvíce zbylo na ta velká auta, rezidence, obehnané vysokými zdmi, za nimiž pobíhají nejlépe dobrmani a bulteriéři, aby to vše "poctivě nabyté" ohlídali.

   Každý zaměstnavatel se snaží ovládnout pokud možno celé teritorium. Je to konkurenční boj, ona neviditelná ruka trhu, ale je čestný? Státní zakázky jsou velmi lukrativní a hraje se o hodně peněz. A už jsme u úplatků a klientelismu. Ten, který má moc rozhodnout, rozhodne. Člověk s poctivou nabídkou je směšný. Nabízí sice nižší cenu, zkušenosti a kvalitu, ale nepoloží dostatečně velký úplatek, dnes je to o milionech. O nějaké soutěži nemůže být řeč.

 Zakázku se podaří urvat a co je dál? Každý zaměstnavatel má své zaměstnance.

 Ve firmách nastává nezřítka situace, že zaměstnanci mezi sebou ve snaze udržet si práci, dělají nejrůznější podrazy. Většinou je to mezičlánek. Majitel firmy nemůže být všude a proto dá důvěru, potažmo moc člověku, kterého udělá svým zástupcem. Jakmile má tento zástupce pocit, že se v kolektivu nachází někdo, kdo svou práci dělá dobře a rychle a mohl by jej třeba nahradit, protože vzdělání na to má, zpanikaří a konkurenta zlikviduje.

   Zažila jsem situaci, kdy neschopná kolegině, která prokazatelně nezvládala svou práci,  vyráběla zmetky, se vlichotila své nadřízené / onomu mezičlánku /, která ji udělala svou zástupkyní a dala jí paradoxně za úkol kontrolovat práci a výkon schopných kolegiň. Postupy takové zástupkyně jsou jen o žalování, donášení, překrucování a buzeraci, když se šéf nedívá. Tahle firma zkrachovala. Bez práce se ocitlo kvůli jedné neschopné leč ambiciózní k....  deset lidí.

  Jindy jsem zase zažila takovou podlézavost a až sebedestruktivní chování, že ačkoliv jsem si hleděla své práce, která mi byla přidělena a kterou jsem zvládala v nejlepší kvalitě, byla jsem nahrazena. Heslem takové kolegině zřejmě je : "Budu dělat cokoliv, udělám vám pomyšlení i za menší peníze, hlavně že si tu necháte mě. Podívejte se, i když kulhám, protože mám trvalé následy po havárii, třeba se strhám, abych se zavděčila. Udělám i tu nejhorší práci". Nadřízená není majitelkou firmy, ale má důvěru majitele, vše zaonačí tak, že ta, která ještě zcela nepozbyla svou lidskou důstojnost, jde z kola ven. Opět žalování, překrucování, pomluva - účel světí prostředky.

  Další příklad. Mistrová, neschopná kontrolovat množství a kvalitu práce, protože daleko častěji musela sedět "nahoře" na kávě, v pracovní době odběhnout s "nejvyšší" do kadeřnictví nebo na nákup, nás nechala zapisovat si práci do sešitů. Jedna kolegyně si zapisovala práci, kterou si vymýšlela a místo práce chodila kouřit a sbírat "informace", byla odměňována a chválena. Když jsme ji odhalili a oznámili její prohřešky, nejraději by potrestali nás, že prohlížíme cizí sešit. Že jim součty kusů neseděly bylo vedlejší. Ona kolegyně byla příbuzná. Ono se to vždycky nejak zaokrouhlilo. Firma nebyla jejich, jen majitel jim dal moc. Pravdou je, že obě na to dojely.

 Peníze a zase peníze. Zisk za každou cenu. A potom ti, kteří se takových peněz domůžou mají pocit, že jsou lepší, než ti druzí. Co na tom, že jsou to bezpáteřní, nečestní lidé? Úspěch se přece DNES  měří množstvím peněz a peníze oni mají. Proto jsou logicky nejlepší a mohou nejlépe kázat o morálce.

 Ano, v tomhle minulý režim a ten dnešní jsou si podobné.  Komunisti to dělali z přesvědčení,  peníze byly až na druhém místě. Jim stačil ten pocit uspokojení, že v zájmu strany mohli být prospěšní. Jen se o tom nesmělo mluvit. Ve svobodné době o tom můžu napsat, ale změní to něco?

Tahle společnost je, podle mě, už příliš nemocná. Nebo to vidím černě jenom já?

Přeju hezký den všem.