Člověk se stále pohybuje v jedné a téže společnosti, ale co když hledá partnera? Musí zkusit něco nového...
Tak už jsem se docela usadila. Mám střechu nad hlavou, stojím na vlastních nohách, jsem samostatná a soběstačná, něco ale přece chybí! Ano, opustil mne můj milovaný kamarád a to tak, že navždy. Jeho smrt mne zaskočila. Najednou mě netěší nic z toho, co jsem dosud dělala tak ráda a pro sebe. Přece jen jsem to sdílela s někým, komu se to líbilo a kdo to ocenil. Neříkal to slovy, ale bylo to tak nějak znát. Je to už víc jak půl roku a tak jsem si řekla, že to zkusím jinak. V partě, do které chodím, jsou většinou zadaní. Buď tam chodí spolu, nebo si jeden od druhého odpočinout. Proto není radno nějak se zaplést.
Můj milý měl smutnou zkušenost, já jsem ho poznala jako vdovce a je třeba říct, že on náhlou ztrátu své ženy vyhodnotil pro sebe tak, že se už nechtěl na nikoho vázat. Díky tomu jsem zřejmě poznala opravdovou lásku, která se v našich zeměpisných šířkách tak často zaměňuje s vlastněním.
Řekla bych, že je to neuvěřitelná přitažlivost, která se nedá zvládnout. Já vím, někdo namítne: "To je zamilovanost" ta dočasně boří hranice ega a dva splynou v jedno. Ne, tohle je jiné. Láska je energie, která proudí otevřeným srdcem a naplňuje neskutečnou silou, odhodláním, vášní, kreativitou... . Tahle energie je dokonce vidět, aspoň já jsem ji viděla. Bylo to zlatavé světlo a pocit, že je místnost plná až po strop té nádherné energie. Měla jsem pocit, že můžu létat, že mám křídla jako anděl. Když jsem svého kamaráda naposledy viděla na nemocniční posteli, měl tu zlatavou zář, to světlo, kolem hlavy a tu Boží energii, kterou jsem se naplnila, jsem si odnášela sebou domů. Žila jsem z ní tak dva tři dny a pak jsem potřebovala zase dobít, ale on umřel. Nechápala jsem to, připadal mi spokojený, veselý, vtipkoval a zářil jako slunce a pak mi napsali, že už není.
Láska tedy souvisí s jistým člověkem jen do té míry, že kvůli němu se srdce otevře a ta energie může proudit. A že se poznaly ty dvě malinké částečky Brahmi v těch dvou lidech a proto se navzájem přitahují / Jaroslav Dušek, představení Čtyři dohody/.Pokud je to tedy tak, a já myslím že ano, chtěla bych zase v někom tu částečku najít a zase to zažívat. K tomuhle popisu té Boží energie se slovo "seznamka" moc nehodí. Alespoň já to mám tak nějak nastavené a proto se musím nastavit jinak. Ano, kde jinde najít volného člověka, který také hledá?
Je to jízda. Jen jsem vyplnila / poctivě/ osobní test, už mám návrhy možných partnerů. Za dva dny jsem zaplatila vstupní poplatek a mám to i s fotografiemi. Konverzace je nastavená, jen volit ty otázky a odpovědi, které se nejlépe hodí, které tak nějak souzní s tím, co by člověk o tom druhém rád věděl a je o zábavu postaráno. Jenže osobní kontakt je nejdůležitější. Za svůj život jsem pochopila, že všechny vnější kritéria vůbec nemusí směřovat k lásce a na lásku na první pohled už taky nevěřím. Mně by na tom potencionálním milenci vadilo několik zásadních věcí, co se vzhledu týká, ale sama vím, že když ta jiskra přeskočí, všechno jde stranou. I když přecejen obezita svědčí o špatném životním stylu a stejně tak pleš. Když si představím, jak by na mě asi z fotografií působil můj milovaný kamarád, jsem úplně vedle. Mně se zdál být nejkrásnější a nejdokonalejší, při tom byl "tlustej", což o sobě říkával sám, já bych řekla, že byl urostlý jako medvěd a ačkoli měl dlouhé vlasy, stočené do prstýnků, měl i to náměstíčko, jak taky sám říkával. Své vlasy by si nikdy ostříhat nenechal, jak mi jednou napsal, měl v nich prý sílu jako Samson, ale rakovinu nepřepral.
Tak co teď? Jedno rande za druhým a vyciťovat atmosféru. Tak mi držte palce, já se zase ozvu.
Hezký den přeje Jiřina Faltisová
