"Sluníčkáři" kde se berou?

Tahle taktika systému vyšla. Sebrali nám naše děti a proto i budoucnost. Proč tolik mladých lidí nenávidí našeho prezidenta? Není to na zamyšlení?

        Musím se přiznat, že i já jsem si myslela, že když je dítěti více jak čtrnáct, že už má své kamarády a nepotřebuje takovou péči jako batole. A také jsem byla tou pracující ženou, která s jazykem na vestě přiběhne z rachoty, ověšená dětma a plnýma taškama, aby udělala teplou večeři a padla pak vysílená do postele. Pravda u večeře jsme podiskutovali, ale jen o škole a celkem nevinných věcech. Mluvit o politice bylo nebezpečné, bylo to za totality, jistě víte, o čem mluvím. Zvyk je železná košile.Teď je ale situace jiná a já chápu, že mluvit s dětmi, když hledají a ptají se, tedy mají zájem, je důležité a nemá se to nechávat na škole. Vždyť tam se soustředí ta propaganda a tam se začínají názory dětí rozcházet s názory rodičů. My se asi stále bojíme s dětmi mluvit, síla zvyku, vždyť jsme v tom žili dlouho a dokonce mám dojem, že rodiče spíše naslouchají dětem a přebírají jejich názor, který si přinesou ze školy, jedno na jakém jsou stupni. Je to naše lenost nebo hloupost? Ono dá práci vytvořit si názor a je-li člověk nesebevědomí, spolehne často na média a ta, jak všichni víme, jsou pátou kolonou ve službách systému neboli zla. Kdo hledá najde. Vždyť nám byl dán internet, tak se ho přestaňme bát a hledejme!

      Tím systémem mám na mysli právě to, co propaguje  USA a je to ta jejich pokřivená "demokracie", kterou vehementně vyváží do celého světa se zbraní v ruce. Křesťanství a misionáři zklamali nebo spíš už to nezní tak dobře a tak je to demokracie a tzv. aktivisti, kteří pořádají mise. Mladí mají dojem, že jsou velcí a důležití, to jim káže EGO a ti vymývači mozků právě svou demagogií na ně neúnavně útočí. Jak se má mladý člověk v tom orientovat? Chce být slyšet a nemá na čem stavět. NEMÁ ZKUŠENOSTI a hlavně neví, co si myslí rodiče, protože oni se bojí myslet nahlas.

    Kdysi mnou otřásl dokument o tom, jak v Číně řádil Mao Ce-tung . Jak děti dokonce popravovali své rodiče pod vlivem propagandy. Je to neuvěřitelné, ale funguje to.

    Vyzývám tedy rodiče, aby své děti neodkládali a hlavně, aby s nimi mluvili. Aby jim pomáhali tvořit jejich názor na svět a dění v něm. Aby jim předávali zkušenosti nenechali je na pospas učitelům a profesorům na univerzitách. Nechci učitele nějak házet do jednoho pytle, jsou i dobří a spravedliví učitelé a učitelky, ale spousta jich šla na tento obor, protože o něj nikdo moc nestál. Nedostali se na práva a medicínu, což byly prestižní obory a bylo to přání rodičů, aby se mohli chlubit svými dětmi. No tak aspoň učitel, titul má a na kvalitě nezáleží. Ale ono na ní záleží a moc. Předáváme jim své děti a spoléháme, že je vychovají tak, aby obstály. Jenže obstály v čem a jak? V životě? Pozor! Tohle je důvod se zamyslet, to je i naše budoucnost! Ty děti a puberťáci a adolescenti tápou a k čemu se pak přikloní? K tomu, kdo je poslouchá a bere vážně, aspoň to tak vypadá a neštěstí je hotový!

    Rodiče mluvte se svými dětmi. Předávejte zkušenosti, vyprávějte jak to bylo kdysi a v né poslední řadě čtěte jim naše pohádky, moudrého pana Wericha například a ZPÍVEJTE s nimi naše písničky! Jakou měl rád pan prezident a zakladatel Masarik? "Ach synku synku" znáte ji? O čem to je? Dá se z toho odvodit jeho vtah k rodné zemi? Měli by nás spojovat písničky ty lidové, na které jsme zapomněli. Co se učí naše děti ve školách za písničky? Já to nevím, zpívají tam vůbec?

     Mám sedm vnuků a jednu vnučku, díky Bohu, a já to ještě napravím. To nejdůležitější, co jim můžete darovat nejsou drahé hračky, ale váš ČAS! Když budou vědět, že vám za to stojí, budou vás milovat a ctít a vyrostou z nich sebevědomí lidé. Ne chudinky, které se krčí s transparentem, který jim kdosi dal do ruky. Pak osmi letá holčička opakuje na náměstí do mikrofonu, že nemá ráda pana prezidenta. Není to k pláči? Přeju hezký den.