Zvůle vlády už nezná mezí. Nejen že ovládá špinavými kšefty poslaneckou sněmovnu, ale křičí i na senát a prezident je jen zdržovač. Jeho veto nic neřeší, jen odkládá platnost. Jeho momentální postoj k problémům mě fakt mate.
Z včerejší galerie očí našich politiků mně jaksi vypadl pan Dluhoslav Kalousek. O to vás nemohu připravit.
Když jsem slyšela zprávu o tom, že každý druhý podpis na peticích kandidátů na prezidenta je údajně neplatný, myslím, že to už byla poslední kapka. Pokud chce vláda prostřednictvím jednoho svého rezortu takto zlikvidovat konkurenční kandidáty, svědčí to o naprostém zvěrstvu. Na jedné straně se nám tvrdí, že prezident stejně žádné pravomoce nemá a na druhé nám nutí přestárlé důchodce nabo tvárné spolupracovníky. Teď už zbývá jen naverbovat provokatéry a až vejdeme do ulic, narazíme nejspíš na policejní kordony a vysprchují nás vodními děly.
Myslím, že konec světa, alespoň tohohle, jen uvítám. Tohle nemá obdoby, tady se prostě důstojně žít nedá. Když už nám ani toho "našeho" reprezentanta nepřejou, i když by to podle nich byla jen hozená kost, tak to už jsme skutečně jen hříčkou v rukách několika šílenců.
Včera jsem si pouštěla na počítači Všechnopárty s Karlem Šípem a Uvolněte se, prosím s Janem Krausem. Hosty byly Jana Bobošíková, paní poslankyně Zubová a jedna mladá komunistka v jednom díle, v dalším Vladimír Dlouhý ve Všechnopárty a Jana Bobošíková, Táňa Fišerová a pan kníže u Krause. Zajímavostí pro mě bylo, že pan kníže vlastní časopis Respekt. To by pak lecos vysvětlovalo v souvislosti se štvavou kampaní na Tomia Okamuru. Jak podlé a nízké od šlechtice s modrou krví, je-li tomu stále ještě tak.
Co se týká těch údajně neexistujících lidí, kteří podepsali petice, tam se nabízí dvě možnosti. Buďto je to skutečně velmi trapná zkouška, co na to veřejnost, zdali se dokáže vůbec naštvat, když po tom VŠEM je stále ještě zdánlivě v klidu. A nebo ten registr občanů funguje jako ten na dopravních inspektorátech. To by pak po konečném restartování onoho systému a odstranění nedostatků mohlo být už na kandidaturu pozdě. Na hradě už zahnízdí pan Zeman nebo bude spokojeně oddychovat pan kníže. Těm přece už celkem o nic nejde. Živobytí mají jisté, tak co?
Nedá mi to a znovu se vrátím k dílu spisovatele Vladimíra Megreho, který jen opisuje slova sibiřské Anastasie. Je zde opravdu dokonale popsáno, jak vznikla demokracie, jak fungují Židé, jejich systém soužití a ovládnutí financí ve světě, ale i ono ovládání lidí těmi "chovateli". Jsou zde nazyváni Žreky. Jejich ovládání je jaksi dílem až nadpřirozeným. Oni jsou totiž schopni, podle Anastasiiných slov, vyslat hlasy k různým lidem a zcela je donutit k nenávisti k určitým lidem, kteří jaksi jsou neukáznění. Tuto nenávist zasít do podvědomí spousty lidí, kteří pak odsoudí člověka na základě ničeho. Osobně ho neznají a nejsou schopni pak tito lidé zdůvodnit svou averzi, ale trvají na ní, jako by jim šlo o život. Tak Žreci likvidují své odpůrce. Našeptáváním do podvědomí lidí. Zní to paranoidně, ale já si nedovedu jinak vysvětlit tu averzi k paní Janě Bobošíkové. Já jsem, na mou duši, ještě neslyšela ani náznak argumentu. Jen pokrčení ramen a slova:"Tu já prostě nemusim".
Samozřejmě, teď, za této situace je to jedno. Prezident už je jasnej a co bude 21.12. se dozvíme, až se to stane.
Přeji hezké zbývající dny.
