Proč úpadek společnosti?

 Pracovních míst ubývá. Podle mě je to tím, že lidi nahrazují stroje a hlavně počítače. Jak vypadá dnes ves a město? Ten umí to a ten zas tohle, platí to ještě?

 Vždy si vybavím ves z miniseriálu Tři chlapi v chalupě, ale i v jiných starých filmech. Ves byla společenstvím, kde byl starosta, učitel, farář, pekař, sedlák, kominík, řezník, doktor, hrobník, obchod, takový ten s širokým sortimentem (F.L.Věk), škola, školka, hospoda, později JZD a předseda - Kam čert nemůže, Léto s kovbojem - drůbežárna, kravín.....Dnes na vsi z toho není skoro nic.

  Bydlela jsem 10 let na vsi, která byla po odsunu Němců znovu osídlena v roce 45. Ten obrázek, to je katastrofa a to bez nadsázky. Více jak polovinu chalup vlastní "lufťáci". Několik stavení polorozpadých, prázdných. Škola opuštěná, chátrající. Obchod ve střediskové obci 2 km. Hospoda tamtéž. Kravín - výkrmna, kterou obsluhuje jeden až dva lidé. Jiná pracovní příležitost zde nebyla. Lesy kolem vykoupila jakási firma a zdevastovala je těžbou. Nevraživost mezi chalupáři a starousedlíky, nenávist mezi starousedlíky skrze například vypouštění splašků a fekálií do sousedova rybníčku. Životní styl většiny osídlenců - lom,hospoda,lom,hospoda, jak by řekl pan Werich. Místo lomu les - kácení soušek, sběr hub a borůvek, alkohol i bez posezení, hlavně aby ho bylo dost. Místní alkoholici, často viděni zcela namol v příkopech, pomočení, otrhané montérky a oblečení jako ze sekáče. Jízda obouchanými kdysiauty značně pod parou - běžná praxe. Když není jiná možnost zisku, vykrádání chalup. Devadesátiprocentní nezaměstnanost. Myslím ale, že to je extrém, doufám, že jsou i vsi, kde se žije jinak. 

   Díky Bohu jsem zpět ve městě, kde žiju s tou přestávkou 44 let. Když se rozhlížím, je to samozřejmě lepší. Obchodů - řetězců okolo celá řada. Hospod, barů, restaurací nepočítaně, v poslední době většinou prázdných. Benzínové pumpy, autobazary, značkové prodejny nových aut, řetězce Baomaxů, obchodní domy s nábytkem, koberci, elektro, drogerie, květiny, dárkové předměty a  dekorace, nářadí a stroje jako sekačky,pily, frézy......Myslím, že zboží je tolik, že snad ani není tolik kupní síly.

   Bohužel ale menší obchody, většinou ty soukromé, které nejsou článkem řetězce zde dnes jsou, zítra už ne. Zůstane zaslepená výloha s cedulí "K pronájmu". Mateřské školky, ačkoliv je teď zase nouze o místa v nich, jsou předělané k jiným, byť bohulibým účelům. Veřejné knihovny jsou rovněž propojené do celého řetězce, to je fajn. Kina značně zredukovaná a divadelní scény většinou víceúčelové, součástí vináren, restaurací. Galerie rovněž víceúčelové. Neříkám, že je to chyba, naopak, když už člověk někam vyrazí, nemusí po divadle hledat přijemnou restauraci a zbytečně přecházet.

  Pracovních příležitostí je ale málo. Dnes se dá uplatnit jen ve stavebnictví, ačkoliv mi připadá, že bytů na prodej je moc a lidí, kteří si jej mohou dovolit koupit moc málo. Většinou jsou prázdné s velkými inzertními tabulemi, na jejich prodej.

   Doprava osobní i nákladní,  těchto příležitostí je taky dost, jsou ale spíše pro muže, i když už je i pár řidiček trolejbusů u MHD. Taxikářů jsou mraky. Železnice také zaměstnává asi dost lidí.

   Pak snad služby -  masáže, kosmetika, solné jeskyně, zdravá výživa, kadeřnictví, opravy obuvy a oděvů,  počítačů, stravování a rychlé občerstvení, fitcentra, prádelny a čistírny, autoopravny - servisy. Jenže kdo si to může dovolit? Co se mě týká, na kadeřnici ušetřím tak jednou za dva měsíce. Bez ostatního se buď musím obejít nebo si poradit sama.

   Výroba - tady bych řekla, že příležitostí ubylo nejvíc. U nás se vyrábělo smaltované nádobí, nábytek, papírny, tiskárny, pekárny, silnice, zahradnictví, výroba lahůdek, textilní. Dnes se vše nahradilo dovozem levnějšího , již hotového zboží z EU, Vietnamu, Číny. Nezůstala ani Škodovka.

 Spotřební zboží, to je spousta odpadu. Při dnešních cenách platí - použít, vyhodit, koupit nové. Přibylo firem, které tento odpad likvidují. Sběrné dvory, kontejnery na tříděný odpad, svoz a jeho zpracování.

   Státní služba,tzv. bílé límečky, to je oblast řekla bych dosti uzavřená a místa se dědí. Mezi ty se obyčejný smrtelník jen tak nedostane.

Tak a co teď s tím?

   Někde jsem četla návrh na zkrácení pracovní doby na šest hodin.  Tenhle návrh se mi líbí. Vlastně by bylo více pracovních míst a tedy se dostalo na víc lidí. V obchodech s potravinami se slouží dvanáctky, což je dost náročné. Bohužel ale za dost málo peněz. Kdyby se to rozdělilo napůl, uplatili bychom složenky? Zase by ale ubyli lidé na podpoře. V tomhle ohledu mě děsí samoobslužné pokladny. Až nahradí člověka, kolik pracovních míst ubude?

Pan prezident říká, že si musíme pomoci sami. Ale jak? Podporovat výhradně drobné živnostníky, naše spoluobčany? Jen mi připadá, že k těm řetězcům se dá zajet autem a to je pro dnešní spotřebitele také kritérium. Ale nejdůležitější je cena. Potraviny jsou nekvalitní, ale jíst se musí a přijmy jsou omezené. Podle mě je to začarovaný kruh.

  A jsem zase u té Anastasie. Ale vrátit se takový kus ve vývoji společnosti, to je prostě nepředstavitelné, přiznávám, i pro mě.

/Když budu šít byť krásné přehozy, prodám je nejspíš přes internet, společnosti tím moc neprospěju, to je fakt. Třídím odpad, nakupuji u farmářů, snažím se uklízet binec po okolí. Víc mě nenapadá./

Přeji hezký den.