No není to postavené na hlavu? Začarovaný kruh?

 Tolik problémů a všechny jakoby odváděly pozornost od základních věcí. Jediné zákony, které platí a nikdy nemohou být obejity, jsou zákony přírody. Ta spousta vymyšlených zákonů je úplně mimo. Dokud se nevrátíme k těm základům, nikdy to nemůže fungovat a vede to kam?

  Zaměstnanost - o čem to je? Vynakládá se spousta prostředků na vytvoření pracovních míst. Nezaměstnaní jsou lidé bez vzdělání, vzdělaní lidé nad padesát, absolventi bez praxe, matky s malými dětmi, Romové... Ale o čem to vlastně je?

   V přírodě platí, že jedinec, který není schopen opatřit si potravu, zahyne. Jenže tady to není o tom základním. Tady se vymýšlí pro lidi činnosti, například roznášení letáků, které vypadají spíše jako snaha, aby ti nezaměstnatelní něco dělaly a zasloužili si peníze na základní potřeby, které jim stát po všech možných jednáních, potvrzeních, průtazích, papírování, schvalování milostivě pošle, poslední dobou s velkým zpožděním, na účet či na poštu. Ale jak se pracuje člověku, o jehož práci nikdo vlastně nestojí, který dělá něco, co vlastně spíše zatěžuje státní rozpočet. Rozhodně taková práce nemůže nikoho těšit.

  V poslední době spousta lidí pracuje v charitě, armádách spásy a vůbec všelijakých sdruženích, kde vlastně žijí z toho, že pomáhají lidem, kteří nejsou schopni se o sebe postarat v podmínkách tohoto zřízení. A tak je to jakýsi začarovaný kruh. Doba a systém "vyrábí" slabé a závislé a zákonitě pak, jako protiváhu, ty sociální pracovníky, které zaměstnává kdo? Charita? Jedni bez druhých by zanikly. Kde se ale berou v takovém koloběhu  peníze?

  Supermarkety jsou napěchované zbožím, které tahle společnost snad ani nemůže spotřebovat. Je to produkce odpadu, ale vznikají zase nová pracovní místa na likvidaci toho odpadu - sběrné dvory, dílny na rozebírání vysloužilých výrobků na základní materiál, spalovny atp.. Čili zase koloběh. Odpad je problém téhle spotřební společnosti a doby. Chemický průmysl kvete, ale co když už lidé chtějí kvalitní potravu bez chemie? Může začít upadat a budou další nezaměstnaní. Denně se vyváží ze supermarketů tuny pečiva, které je poživatelné, ale není už čerstvé a kdyby je prodávali se slevou, mohli by si to drahé čerstvé pečivo naložit do octa. Je to plýtvání? Je to nezbytné? Je to hospodárné?

  Dnes se nedá jakkoli vyniknout. Jediným měřítkem je cena. Kmotři si za peníze staví zámky na cizím území, které si ovšem odkoupí. Mají jachty, vrtulníky, ale zaměstnávají lidi jako osobní strážce, právníky, hlídače, psovody, koňáky, řidiče, zahradníky, vrátné - recepční, stavaře, piloty, prostitutky, architekty, kuchaře, pokojské, údržbáře, sekretářky..., kteří pro ně pracují a v duchu jim závidí. Mají pocit, že i oni by si zasloužili takový komfort, ale že nedokázali být u zdroje peněz a nedokáží vysát na základě státních zakázek státní rozpočet. Jenže všechno nakonec omrzí a štěstí to nepřinese. Jen starost. Když má někdo tolik věcí, musí se starat, aby mu vydržely. Stále žít v nejistotě, kdy o vše přijde, zvlášť teď, když se takovým zbohatlíkům postavila do cesty policie a justice, ale také menší zlodějíčkové a podvodníci či prostí vandalové a teroristi. Když půjdou do vězení, kdo bude mít ty megalomanské plány, na kterých pracují armády těch "nižších" vrstev lidí-robotů?

  Co předvádí tato vláda? Myslím, že to není spravování státu, jakožto společenského zřízení, ale snaha lidi ovládat. Udělat si z nich poskoky, kteří pokud možno ztratí schopnost myslet. Vnucuje se jim pomocí reklam to, co nepotřebují a při honbě za tím, co se leskne a třpytí a co jim slibuje štěstí, krásu, lepší život a ve skutečnosti kvalita života jde do háje. Ale lidi, jako ovce, dělají to, co se jim říká s nadějí, že pocítí...ale co? Štěstí? Najdou smysl života? Svobodu?

  Nefunguje rodina, která je základem státu. Vlastně funguje jen v tom, že každý, kdo se dostane ke státním zakázkám a penězovodům v první řadě podporuje "své příbuzné" , když už sám má tolik, že něco zbývá a je to třeba využít. Hlavně že může rozhodovat o tom, kdo bude bohatnout a kdo jim bude vděčný. Ale co si člověk koupí za peníze? Marnost nad marnost, všechno je jen marnost. Lidé ve škatulích, neznají ani sousedy na patře. Jedni se vyvyšují nad druhé na základě mamonu, věcí, které vlastně nepotřebují ale mají a to značkové. Lidé se uzavírají, separují, žijí odděleně, nestarají se o své potomky, o ty se starají jiní. A všechno se překrucuje pomocí zákonů. Co kolikrát řeší v tom Parlamentu, to zůstává rozum stát. Lidé se ženou do záhuby a to zcela dobrovolně a dokonce s nadšením nad materiálnem.

  Lidi kouří. Možná  proto,že jim to přináší alespoň možnost řešit jiný problém, než holé živobytí. Jednak je to droga zapomnění, jedni to vyrábí a je to byznys jako hrom, jiní to všelijak zakazují a regulují, přitom stát z toho má obrovské přijmy. Ti kuřáci to vědí, státu to vlastně nepřejí a přes to hulí čím dál víc a hlavně slabší pohlaví, jako by to byla jediná smysluplná činnost, důkaz dospělosti?Chvilka jen pro sebe, čili druh odpočinku? Problém, který odvádí pozornost od toho hlavního, proč tu jsme?

Jestli nám budou vládnout úředníci nebo samozvanci typu pana Kalouska, není to jedno?Jedni se vysmívají druhým například sportovním fanouškům po vyhraném zápase, že chleba levnější nebude. Zase jen fráze. Komu jde o levnější chleba? A co je to dnes ten "chleba"? Všechna moudrost našich předků, všechna přísloví ztrácí smysl. Naprosto. Absurdistán. Co vlastně člověk k životu opravdu potřebuje?

Lidé touží a je to jejich základní potřeba, po komunikaci s lidmi, po uznání, někam patřit, nebýt sám ale trend je single. Opravdu? O čem je manželství? Buď je to smysluplné žití s někým, pro někoho, ale mnohdy v naší společnosti je to snaha někoho ovládat, udělat z něj poslušného robota bez vlastní vůle, věc, majetek. Je to trápení duše své i toho druhého. Zkrátka záleží na tom, jak se to vezme.

Jsme odtrženi od země, od možnosti cokoliv si vypěstovat. Pořád nám někdo vnucuje, že se nikdo ze země neuživí, ale jen v zemi roste "chleba". O čem jsou ony kvóty? Myslím si, že hospodaření v rámci tak velkého územního celku, jako je EU vede do záhuby. Je to o tom, zbavit Zemi přebytku lidí. Hrstka mocných rozhoduje o milionech "pěšáků". Vymýšlejí válečné konflikty, přivlastní si území domorodých kmenů a nutí je změnit jejich žití tzv. zcivilizováním a o čem to je? Podřídit si poslední šťastné lidi na téhle planetě, kteří žijí v souladu se zákony přírody. Mají jen to, co má opravdu smysl. Ale vnutí se jim představa vlastnictví aut, techniky a už se vezou. Zadupat ten ostrůvek, který ohrožuje tu úspěšnou produkci robotů, kteří dělají, co se jim nenápadně diktuje. Jeden druh lidí ohrožuje druhý. Snaží se získat většinu. Množí se hlavně cikáni, muslimové a diktuje jim to kdo? Víra? Náboženství? Sektářství? Politika? Sdělovací prostředky - sedmá velmoc?

Romové. Obrovský problém, ale řeší se zase jen pomocí peněz. Ale váží si člověk toho, co si vlastně nezaslouží. O co nemusí usilovat? Mají svou kulturu, ale nutí se jim naše a proč? Aby správně sloužili. Tedy byli terčem jisté nenávisti těch, kteří "na ně" musí dělat a tím odvedli pozornost od skutečných problémů. A jakou jinou možnost mají? A proč plodí tolik dětí? Aby jich byly plné pomocné školy, věznice, dětské domovy, geta...? Přece až jich bude víc než těch, kteří je živí může zaniknout ten zdroj peněz a co bude pak? Má to smysl? Kam to tedy spěje? Všechno se globalizuje a vede to kam? Jen to dává možnost jisté vrstvě lidí manipulovat, dělat z lidí bezduché loutky.

  Jedni vyrábí zboží ( tedy pracují), kterého je už tolik, že se těžko shání odbyt. A když se nesežene odbyt, firmy krachují. Lidé jsou odměňováni podle toho, jaké množství vyrobí a k tomu se vymýšlí  i jednoúčelové stroje, které pak obsluhují lidé, kteří nic jiného neumí. O kvalitní řemeslníky nikdo nestojí, jsou drazí. Všechno zboží je bezduché, nekvalitní, všechno stejné, ve velkých sériích, protože jediným měřítkem, diktovaným reklamou je CENA. Vítězí kvantita nad kvalitou. Nikdo nevynikne nápadem a kvalitou, originálem, protože by byl drahej. Lidi chtějí kvalitu, ale dají přednost ceně, protože chtějí kvantitu, mít všechno možné i to, co vlastně nepotřebují. A tak pořád dokola. Jedinec něco vymyslí, udělá, těší se s tím, ale přemýšlí, jak toho vyprodukovat hodně, aby na tom vydělal, aby si mohl pořídit něco jiného, co vyrábí jiní. Tím to ovšem ztrácí tu jedinečnost a kvalitu a trh se nasytí méně kvalitními kopiemi, které už nevyrábí člověk, ale stroj. Jsou levné, ale nikdo už o ně nestojí. A tak pořád dokola.

Lidé pyšně tlačí ze supermarketů nákupní košíky, kvantum všelijakých "pochoutek" a jejich koníčkem, ale i řešením problémů je "obžerství". To vede k civilizačním chorobám, tedy k obezitě, infarktům, mozkovým příhodám, vysokému tlaku, cukrovce....a když nastane problém, shání jídlo kvalitní, výživové poradce, přístroje na pohyb, který dříve nahrazovaly technickými prostředky ( auta, výtahy). Jiní si ovšem namlouvají, že jich se to netýká, oni jsou spokojení, nejsou líní se nažrat... A kdyby takových nebylo, nebyl by důvod vyrábět všelijaké pochoutky, přibarvené, dochucené, plné chemie... zanikla by pracovní místa ve výrobnách, možnosti podvádět a mastit si kapsu pro pár přizpůsobivých, s krachem supermarketů by zanikla místa prodavačů, pokladních, vedoucích atd... A jídlo pro ně by bylo méně dostupné, protože budou žít z podpory, jinou možnost jídlo získat, bydlíce v paneláku, mít nebudou. A zase kruh.

Ať se podívám , kam se podívám, smysl mi uniká. Tohle pinožení nikam nevede. Jediné řešení je návrat k původním pramenům, jak to navrhuje Anastasia, sibiřská poustevnice o které píše Vladimír Megre. Jedině v těch knihách já vidím  řešení toho nejzákladnějšího problému - otázky smyslu života. Dokonce i kvality člověka jako takového. Vždyť co lidstvu přináší obrovské množství lidí, kteří jsou závislí na jiných lidech?