Nezaměstnanost, pracovní místa, práce pro toho a toho...

  Všichni se zaklínají tím, že lidé nemají práci a že je třeba jim tu práci dát, ALE ta práce už není tím, čím původně byla. Ten umí to a ten zas tohle, mně se zdá, že už to dávno neplatí.

  Řemeslo už dávno nemá zlaté dno. Dnes vládnou technologe IT. Je zvláštní, že se pořád vymýšlelo jak usnadnit člověku život a to tak, že jeho práci nahradí stroje a roboti a teď, když se tak stalo a na všechno jsou stroje a roboti, se křičí, že lidé chtějí práci. Není to trochu paradox? Vesnice se vylidnily, přestože jen ze země se dá vyprodukovat jídlo. Ale i tady vládnou stroje a tak lidí je třeba minimum. Vlastně se nadává na to, co se léta chystalo. Lidé se měli jen bavit ne? Zboží jsou plné obchody, obvykle za pakatel, protože to vše vyrábí stroje. 

  Nejde přeci o to pracovat jen pro práci samotnou. Ta práce by lidem měla být potěšením, možností nějak vyniknout, něco dokázat, ale jde to dnes? Spousta lidí pracuje ve sféře všelijakých charitativních organizací, kde se starají o lidi s nějakým postižením, s nějakou poruchou a hendikepem a legrační je, že těmi "postiženými" jsou už i nezaměstnaní, kteří se dostávají do problémů, protože jejich uplatnění na trhu práce je složité vzhledem k jejich věku například. Je to taková zvláštní symbióza. Jedni se starají o druhé, kteří se o sebe nepostarají a kdyby se postarali, zase by práci ztratili ti, co se starají. No není to šaškárna?

  Je to začarovaný kruh? Dříve se řemeslo dědilo z otce na syna. Dnes se s tím řemeslem může jít syn tak akorát vyfotit barevně u Chrta. Ačkoli dnes se ani ten Chrt nechytá, protože v dnešní době technických vymožeností si obrázek vytvoří každý sám doma na počítači a mobilem. Jestliže se má vytvořit pracovní místo za miliony, jakou asi může vytvářet hodnotu takový člověk? Když vidím ta kvanta letáků, které se vytisknou a pak distribují do schránek, na kterých je obvykle nápis "BEZ REKLAM" a stohy těch letáků končí v lepším případě v kontajnerech na papír, aniž si je kdo prohlédne. A baví a najdou se v tom ti brigádníci, kteří se s tím nadřou, roztřídí to a roznesou? Pochybuju. Prostě si přivydělají, aby měli na základní potřeby. 

Často si říkám, jaká práce je dnes vlastně třeba? Na všem smysluplném se šetří. Třeba v nemocnici musí jedna sestra stačit na celé oddělení. Pacienta si tam nikdo nevšimne celý den. Myslím, že se zde naprosto vytratil onen lidský rozměr. A pak jsou organizace charitní, které posílají k pacientům dlouhodobě upoutaným na lůžko dobrovolníky, kteří si s nimi chodí povídat. Zadarmo samozřejmě. Sami žijí z dávek a podpor.

Co se děje ve školství? Maturity jsou též dílem IT specialistů a taky to tak vypadá. Chaos. Maturují učni jako středoškoláci a uplatnění je stejně mizivé pro maturanty, ať jsou z průmyslovky nebo učňáku.

Všechno se jaksi smrskne do velkého celku, například pořádek ve městě má na starost firma, veškeré prostředky se přelijí na její účet a město je jedno velké smetiště. Ale radnice nemůže nabrat brigádníky, kteří by zametli kolem laviček v parcích, protože finance spolkne jedna firma s pár lidmi, kteří obsluhují stroje. Velké stroje, které nemůžou obejít každé místo, zaházené vajgly od kuřáků. Očividně tudy cesta k pořádku ve městě nevede, ale změní se něco? Kdepak. Pořád se vyhlašují státní zakázky a tendry.

Výroba se přesune tam, kde dřou novodobí otroci za minimum peněz, kteří vychrlí toho pro celou Evropu. Není to ani kvalitní, ani nápaditý, jen je to laciný a to je jediné kritérium.

Pak ale ti, kteří nějakou práci mají, byť je to třeba úklid nějakých kanceláří a rozhodně to není to, co by mohlo uspokojit tvůrčí schopnosti člověka, nevraží na ty, kteří jsou na podpoře, protože práci prostě nenajdou. Pak člověka napadá, o čem ten život vlastně je. Tohle je spíš takové přežívání a čekání, že přijde něco lepšího. ALE ODKUD? V politice jsou pořád ti samí, většinou ti, kteří ani nikdy neměli potřebu pracovat. Zato ale s přijmy, na které takový normální člověk pracuje půl roku a ti tvoří zákony a TAKY to podle toho vypadá. Vymýšlí tam ptákoviny a popravdě spíš hrají jakési divadýlko, aby se zdálo, jak jsou tam třeba. Osočují se, handrkují o slovíčka, spí, cestují, jeden druhému závidí...

Někteří pak své finanční nároky přeženou a jdou sedět. Je to ostuda ukrutná, že člověk, který se ucházel o přízeň lidí pak takhle skončí. A že jich přibývá. Kolik je jich na útěku? A jaký to má smysl? Takový člověk dokázal jen to, že ani krást neumí, protože byl usvědčen.

Služby - taky oblast, ale dnes si je mnohý člověk nemůže dovolit. Jsme si vzájemně pro sebe drahý a tak, podobně jako za komunistů, si děláme vše sami, pokud to zvládneme. Hospod se vyrojilo jako hub po dešti, ale jedni nemají čas tam chodit a druzí na to nemají peníze. A tak krachují i ty hospody a služby vůbec.

Práce prostě není, protože práce jako takové zkrátka není už zdaleka tolik třeba. Zastanou to stroje a roboti a co nezastanou, to se zvládne s brigádníky ze zemí, kde je ještě hůř a kteří zde pracují za pakatel, nebo se to doveze odjinud, z nějaké jiné země EU. A kde by byla práce, tam nejsou peníze a tak se raději vyplácí všelijaké dávky čím dál více lidem. Pořád jich přibývá, těch potřebných, kteří si na sebe nemají jak a kde vydělat. A pořád se o tom mele a pořád se nic nemění. Zadlužení roste kosmickou rychlostí.

Život se stává jen honbou za potravou a náklady na bydlení. Baví to někoho? Zvlášť když pak slyšíme, jak se víc a víc zadlužuje náš stát a vyhazují se miliardy nebo je přemisťují všelijaký "borci" na své účty někde v daňových rájích. Je z toho cesta ven? A je ta cesta v područí Evropské unie opravdu to pravé ořechové?

Já tedy žádnou perspektivu nevidím, asi jsem pesimista.