Několik vět, o čem to bylo;co si pamatuji

Pamatuji se hlavně na to, že se zde hovořilo o pluralitní demokracii, kromě jiného. Ani jsem netušila, kolik forem DEMOKRACIE vlastně má a v jaké demokracii vlastně žijeme my Češi. Když něco nevím, vyhledám si to na internetu.

 Tak předně demokracie u nás se vyvíjela. Nejdříve byla skutečně pluralitní, což se vyznačovalo spoustou diskuzí ve sdělovacích prostředcích. Střetávaly se zde různé názory na věci veřejné a hledalo se optimální řešení. Pamatuji si, že byli kupříkladu dva diskutéři k určitému tématu a lidé pak rozhodli, pomocí ankety přímo, názory koho z těch dvou jsou bližší většině. Takové debaty se sledovaly určitě s větším zaujetím, než současné Otázky Václava Moravce, kde o nic nejde ( Z prdu kulička - jak vysthuje trefně Tomáš Klus).

Demokracie u nás je nyní, podle znaků, elitní. Lid (já bych raději užívala slovo lidé, protože výraz lid vyjadřuje více tu šedou jaksi blíže nespecifikovatelnou masu) vládne jen díky aktu politických voleb, všechna ostatní rozhodování přináleží zvoleným elitám. Ale pro tohle jsme nezvonili klíčema nebo ano?

  Nezbytným předpokladem demokracie jako takové jsou nezávislá média. Má někdo pocit, že naše média jsou nezávislá a objektivně informují o událostech? Já tedy ani v nejmenším. Ten diktát z médií čiší na sto honů. Redaktoři manipulují s hosty ve studiu nejen otázkami, ale i neustálým přerušováním tak, že se já kolikrát divím, že host má tolik trpělivosti a nepraští do stolu s tím, že skákat do řeči je odjakživa neslušné a hrubé. Prostě tohle nemá v televizi co dělat. Položím-li otázku, pokud to myslím upřimně, vyslechnu si odpověď a ne že budu odvádět pozornost nejen hosta, ale i diváků, jinam. Samozřejmě jsou politici, kteří neodpovídají na otázku a snaží se vnést do diskuze emotivní a demagogické repliky, tam je jistá korekce třeba. Pokud ale host odpoví na otázku a snaží se vysvětlit jednak z čeho vychází a k čemu dospěl za pomoci poradců a spolu straníků a redaktor jej utne, to bych vylítla z kůže. Vždyť to naprosto shodí informaci a nechá jen jakési prázdné heslo a tím pádem pocit prázdnosti názoru. Vize se přeci nedá zprostředkovat jen tím ANO,NE. Kdo by to dokázal, byl by genius. Dále se zde též předpokládá politická kultura. To je u nás už dávno abstraktní pojem. Jasně to ukazují ta nejvulgárnější gesta vládních představitelů.

Zajímavá je také otázka referenda. Máme jej prý zakotveno v ústavě. A hle, co jsem našla. Článek 21 Listiny základních práv a svobod zní: "Občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců". Vysvětlení jak, kdy a co můžou lidé rozhodovat je, že je vyžadováno tolik podmínek, že se nedivím, že k němu u nás ještě nedošlo v zásadních otázkách směřování naší země. Je to proces, který zase závisí na těch elitách, musí se totiž schválit zákon. Takže zase můžeme akorát tak držet hubu a krok. Tak veleli komanči a velí tak i dnešní elita ve jménu moci peněz.

Liberální demokracie, to je to, co jsme chtěli a od  čeho se jaksi potichu odstoupilo, protože většina voličů je neustále v zajetí ideí komunismu. Menšina se musí podřídit většině a tím to pro spoustu lidí končí. Ale v pravidlech to pokračuje dál: tato většina je zároveň zavázána k RESPEKTOVÁNÍ nezadatelných práv menšin a jednotlivců. Pro upřesnění -  LIBERÁLNÍ znamená svobodomyslný, nezaujatý, velkorysý, umírněný. A myslím, že jsme volali po SVOBODĚ a ne po ELITÁCH a jejich zvůli. Proto je zřejmě třeba to těm elitám připomenout a nejen jim. I těm pisálkům, co si berou do úst demokracii aniž tuší, co to doopravdy je.

Takže připomínejme si to, přátelé, a nesnažte se umlčet ty, kteří se chtějí podílet na správě věcí veřejných nebo NECHTĚJÍ, aby se příliš podíleli staré struktury. Protože i to je nebezpečí, přinejmenším v tom, že oni mají dlouholetou praxi v tom, upravit si podmínky tak, aby vládli pevnou rukou.