Polemika s paní Markétou Šichtařovou. Jste si jistá, že znáte všechny úhly pohledu? Myslím, že vám chybí jeden náhled a trochu větší hloubka problému vám poněkud uniká..
Myslím, že jde o něco, co má mnohem hlubší kořeny. Možná začnu trošku o něčem maličko jiném, ale na tomto příkladu se to dá chápat.
Pracovala jsem jako čalounice ve výrobním družstvu. Shodou okolností jsem "zdědila" pracovní zařazení po muži, který byl dosazen vedením na místo mistra přesto, že na tento post neměl příslušné vzdělání ani schopnosti. Jeho kvalifikací bylo, že byl členem Strany. Ale to nechme stranou. O to teď nejde. Zdědila jsem práci, kterou zde v družstvu vždy prováděl muž. A sice střih potahů sedacích souprav a válend atd. Zároveň jsem potahy šila. Tedy byly to vlastně dva posty. Jeden mužský a jeden ryze ženský. A hle, když jsem porovanala normy a střízlivě posoudila náročnost obou postů, nějak jsem tomu nerozuměla. Vsvětlil mi to posléze pan architekt. Zkrátka ve střihu byly "pánské" peníze a proto už při tvorbě normy se vycházelo z toho, kdo tuto činnost bude vykonávat. Že jsem obě činnosti zvládala vcelku hravě se dalo usoudit z toho, že ostatní na mou práci, která je vzhledem k technologickému postupu na prvním a druhém místě, nemuseli čekat. Vždy jsem byla kepředu a ještě stačila práci přidělovat, protože jsem věděla, co je nastřiháno, ušito a tedy přichystáno.
A teď popořadě. Za prvé, myslím si, že jezinky byly bezpohlavní, jako jiné jim podobné nadpřirozené bytosti. Alespoň o něčem takovém se nikdy nikde nepsalo.
Ženy potřebují pomoci, protože je všeobecně známo, že žena musí zvládnout nejméně třikrát víc než muž, aby si toho vůbec někdo všiml. To je známá pravda a jistě řada žen mi to, doufám, potvrdí. Jde o to, zda žena vůbec dostane tu možnost předvést, co umí. A tady mají ty kvóty právě ten smysl. Jde o tu "startovní čáru"! Už vůbec to, že se dopředu pochybuje o tom, zda to ta žena zvládne, proto ONA svou šanci vůbec nedostane. A to je ten problém. Jak ten šéf "VÍ", že je Anička Šikulínová na ten post lepší, než Franta Mamlas?!
Také má favoritka, kandidátka na presidentku Jana Bobošíková, mluví o Evropském parlamentu, který nemá zakladatele a vlastníka v jedné osobě a kde jsou vedle poslanců, také místa úředníků. Tato místa se dělí do třech kategorií podle peněz. V první kategorii, té nejlukrativnější, převládají, a to značně, muži. Střední kategorii převládají muži méně, ale opět převládají a o třetí ani nemluvme. 80 procent žen, protože je zde nejméně peněz. Myslíte si, že by ženy nezvládaly práci v první kategorii, kdyby jim byla přidělena a to bez předsudků? Už na kandidátky na prezidentku se všeobecně pohlíží, jako na cosi exotického, nezvyklého a tudíž nevolitelného, bohužel si myslím, že tak tomu je.
Vlastně i vy předpokládáte jaksi automaticky, že by se snížil výkon (a přečtěte si pozorně, jak právě toto z vašeho soudu vyznívá)té či oné firmy. A hned ona známá bagatelizace, vždyť vlastně se jedná jen o pět tisíc firem, tak to nestojí za řeč. STOJÍ to za řeč, tady jde o princip.
A teď váš druhý argument - žena matka. Všechny ženy nejsou stejné a navíc, dětem se můžete věnovat tak naplno maximálně 16 - 18 let. Navíc časová náročnost postupně klesá. Je rozdíl starat se o kojence a o adolescenta, to vám jistě nemusím vysvětlovat. Takový šestnáctiletý člověk už je prakticky "hotov", je vyzrálý, jediné, co mu chybí, jsou zkušenosti a ty, veden maminkou za ručičku, by asi nenasbíral.
Váš velký omyl je ovšem v tom, že vy, tím porodem, což je výhradně ženská věc, která je dána přírodním zákonem, nedáváte v žádném případě nové bytosti duši, ale pouze tělo!!! Duši dítěte můžete zušlechtit nebo poškodit, ale rozhodně mu ji nemůžete DÁT. A v tomhle případě muž, pokud je to správný táta, má stejnou možnost a i zodpovědnost jako ta máma. Tohle by si muži měli uvědomit a mnozí si to již uvědomují (doporučila bych knihu E.Reinwaldové, Rodičovství není pro každého). Tady bych uvedla případ Margaret Thacherové, která svého nastávajícího upozornila, že výchova dětí a vůbec rodina, není její prioritou a její manžel to tak bral a pokud vím, byli spolu do jeho smrti. Pak už to jaksi nešlo. Tím chci říct, že takových žen sice není moc, ale jsou. A to jsou zřejmě ty, které se na ta "vysoká" místa dostanou, protože mají "mužské" vlastnosti a nevadí jim, že jim to ostatní ženy a vůbec ostatní, mají za zlé. Ale také, pokud děti odrostou a žena je v plné síle, je jí třeba 40 let, už se všeobecné "ví", že jí ujel vlak.
Všichni nejsme stejní. S hnutím feministek se jistě sveze i to jisté procento žen, které mají zase jen vlastnosti ryze ženské, jsou příliš emotivní a ženou to do extrémů. Bohužel stejně tak jsou i ženy, které své děti bez výčitek opustí, dokonce je týrají. I to je extrém, ale existují.
A poslední věc, není to jen o penězích a o zisku. Jde také o jméno. Dodnes se říká: "to je známá firma", proč asi? Protože ta firma byla dobrá a známá také svým jménem. Jménem svého zakladetele či zakladatelky. Ty ženy mají také ctižádost a své sny, které chtějí uskutečnit. Chtějí být konkurenceschopné, známé, uznávané, opěvované....
Takže můj závěr je: "Ženy jsou stále podceňované a tedy diskriminované, a to nejen muži, ale i ženami samotnými!" Pokud by platili kvóty už na té startovní čáře, bylo by to spravedlivější. Ale ZATÍM není!
Přeji hezký den.
