Začít podnikat, když na bankovním kontě máte nulu, je blbost. V roce 2003 kdy trh byl již  "nakrmen", to byl ještě horší nápad. Dcera mého přítele uvažovala, kolik kočárků, se asi nečině povaluje ve sklepích po ročním použití. Dala inzerát. Sprostředkuji prodej, 30 % pro mne. Jéé a už se to valilo. Po pár měsících přišel další nápad. Ve tři ráno 2x týdně autem do Němec. Zpět, auto narvané zevnitř i na střeše použitými očárky. 

Dál již nic, jen roky tvrdé práce a dnes!! Největší obchodní dům s dětskými věcmi v Č.Budějovicích, možná i v Čechách. 

Proč to vyprávím. Pořád je možnost.  Já prchl do Kanady kvůli dobrodržství. Chtěl jsem změnu. Z šéfa podnikového hotelu, s přijmem o kterém si mohli lidé v té době jen snít, jsem se stal myčem oken. Za 4 roky jsem měl 20 zaměstnanců a to jsem neuměl při příjezdu do Kanady ani "pípnou" anglicky. Vždy je možnost. Je to jen na vás.

Mám li porovnat oba blogy, tak ten Okamurův je mnohem výživnější, byť vyvolává i negativní emoce. 

Ten váš blog je tak trochu o ničem. Jen tak trochu popisuje některé nešvary, ale jinak nic světoborného. 

No, byť v mnohém máte pravdu, tak ale hned v druhém odstavci dáváte vlastně Okamurovi za pravdu. "Nejspíš proto, že v něm ještě dožívá špetka lidské důstojnosti a přece jen nechce dřít za pár korun a držet hubu a krok." Takže co? Radši hrdě sedí doma, pobírá sociální dávky a nadává na vládu? Jinak vám garantuju, že na kvalifikované místo těžko někdo vezme nekvalifikovaného ukrajince. Nebo si vážně myslíte, že nábytkářská firma místo českého čalouníka vezme radši ukrajinského profesora, protože je levnější? Pro nás zralejší už to není tak snadné, ale mladým říkám jedno. Vyučte se dobrému řemeslu, pokuď nejste vyloženě studijní typ, a alou do světa, ten náš českej rybníček je dneska prostě malej. Táta učil celej život na stavebním SOU a říkal to klukům taky. Ti co ho poslechly posílaj novoročenky z celé Evropy, ten zbytek potkávám v hospodě a jsou neustále tak nějak ve stresu jestli příští měsíc budou mít práci.

Dobrý den, vídím to takhle. Tomio Okamura odstřelí na blog libovolný článek, jeho fan klub přidá dostatečné množství karmy a tím je vše vyřešeno. Připojit se do diskuse ho nijak netrápí.

To je fakt. Jen diktuje, co si máme myslet.Naše problémy odmítá vnímat. Je holt už jeden z nich, těch neomylných.

Je fakt, že znám šikovného truhláře z Českých Budějovic, který do mého bytu udělal na zakázku vynikající knihovnu a má hodně zakázek. Takže, kdo umí vyrobit opravdu kvalitní nábytek se nemusí bát o práci. Jenomže ne každý je ochoten si za kvalitu připlatit, mnozí raději vymetají slevové akce v hypermarketech pro bydlení a pak se diví, že nábytek není kvalitní.

Hlavně ne každý potřebuje a chce tzv. kvalitní nábytek. Doopravdy mnohým lidem (včetně mě) stačí IKEA. Vyberu si knihovnu, podle čísla vezmu v regálu, zaplatím za ní pár set Kč, dovezu domů, složím a za chvíli můžu skládat knihy. Doopravdy nic víc nepotřebuju.

Paní Faltisová, každému z nás slouží paměť asi trochu jinak. Já pamatuji velice variabilní možnosti nákupu nábytku: Mohla jste koupit sektorový nábytek (tuším se jmenoval "sektor U") a sestavit asi pět variant. Když jste šla na návštěvu, každá rodina měla nejen podobný byt, ale i stejný typ nábytku. Takže v prvním okamžiku si člověk při vstupu so cizího pokoje řekl: "Bóže, stará zase přestavěla byt.".

   Ten nábytek byl z dřevovláknitých (částečně zdraví ohrožujících) desek s dýhováním. Výroba desek a domácké sestavení byly velmi náročné na zručné řemeslníky, zejména na truhláře. Odhadoval by jejich potřebu při výrobě minimálně na nulu. Obdobné to bylo s čalouníky, kteří museli odborně sešívačkou "natlouct" strojově střižený potah na kostru sedačky.

   Nevím jak vy - já vidím jediný rozdíl: dnešní stavebnice jsou i ze dřeva.

Pravda to je, ale proč ta poptávka po řemesle, když není uplatnění. Okamura píše o soustružnících, to mi přpomíná totáč. A s tím sortimentem máte pravdu. Opravovala jsem sedačky prvních pět let po revoluci a v podstatě to byly samé Wiberky, Kleopatry a Nokturna. Jen málo bylo něčeho jiného.

Celkem dobrý. Neříkám, že se vším souhlasím, ale v článku jsou zajímavé postřehy. Nicméně je důležité umět přesvědčit hlavně rodiče deváťáků, že dobrý řemeslník má perspektivu na rozdíl od absolventů všelijakých tzv. manažérských škol často pochybných kvalit.

Ale abych jenom nechválil, tak přece je v článku chyba, která mně dráždí. O dopravních podnicích rozhodují města jako vlastníci, nikoliv ministerstvo a Kalousek. Problematikou dopravu se zabývám dlouhodobě a něco o ní přece jenom vím. Takže dopravní podniky v České republice jsou z větší části ve vlastnictví dotyčných měst většinou ve formě akciové společnosti.

A proč si ty chytlavé ženy nevezmou antikoncepci

On je to začarovaný kruh. Ta nejlevnější antikoncepce je nejméně účinná a na tu dražší s těmi dětmi už není. 

Jde o to jaké řemeslo. Sehnat dobrého kvalifikovaného obkladače je problém. Platí stále "řemeslo má zlaté dno"? Někde ano, obkladač kterého se mi podařilo nakonec sehnat se rád při práci pochlubil svým novým domem a autem.Zakázek má dost, ale musí pořádně makat, u mě se celý den nezastavil...Pro flákače, kteří dřív odstáli či odseděli většinu práce s flaškou piva v ruce dnešní doba opravdu není dost dobrá

S velkou částí článku mohu souhlasit, ale není mi jasné, v čem je problém těch stánů na Václaváku? Nejsem ani architekt a ani stavař či řemeslník a nemohu posoudit, zda ta cena je přiměřená.

Ale tendry, jak jsem se dočetl se rozhodují podle nejnižší ceny. Takže, co brání někomu, aby celé to navrhl, vyprojektoval a zrealizoval třeba za 35 miliónů? On totiž takový stánek nebude zas až tak levný, vím, co nás stála nová kuchyň. Samozřejmě se to nedá srovnávat, ale určité měřítko to je.

Kdysi byla reportáž o psím útulku a myslím i o domově pro seniory. Za ceny, které prošly by prý měl každý pes dvoupatrový domek s bazénem a velkou zahradou. Porovnávali cenu nějakého zámečku s cenou nového ubytování pro seniory podle ceny na trhu s nemovitostmi a též rozdíl jako blázen.Čili vlastní věc byla za sta tisíce ale postavila se za miliony. Kde jsou tedy ty miliony?