"Malý český člověk"

"Shakespeare byl velký básník" To je pravda, kterou můžete svobodně říct na obou polokoulích a nikdo vám  nic neřekne. Dejte si......."Shakespeare byl, aspoň jak on říká, velký básník".

A na to říká moudrý pan Werich Miroslavu Horníčkovi: "Líbí se mi, že jste zůstal čech". A o tom to  je. Nemám vlastní názor, proto se přidám nejlépe k té větší skupině, která hlasitěji křičí, protože ti mají nejspíš pravdu . A tak v rozporu se slušností a národní hrdostí kritizujeme a nadáváme našemu prezidentovi. Vždyť to tak dělají "všichni". Jen málo kdo si dá práci, zjistit si, co pan prezident opravdu řekl i se všemi souvislostmi, protože snazší je nadávat. A taky člověk lépe zapadne do stádečka /inteligence jedince je nepřímoúměrná velikosti stáda/ . Pan prezident  ale své názory nemění a stále je sto si je obhájit, ale to už chce "fištrón", aby to jeden chápal.

  Malý český člověk je fenomén. Dneska se asi spíše užívá "bežný občan" nebo "obyčejný člověk" a jaksi se předpokládá, že je to blbec. Neschopný se o sebe postarat a proto musí ti moudřejší jeho život podchytit, organizovat a vést tím správným směrem. To je podle mě levicová politika, byť se říká, že rozdělení na pravici a levici je iluzí.

Čím se vyznačuje obyčejný člověk : leností, pohodlností, silným křikem a volební disciplinovaností. Hlavně se sám nedopustit nějaké myšlenky, od toho jsou ti nahoře. Než aby popřemýšlel o svém životě, sleduje seriálové hrdiny a prožívá jejich brožovaný život. Nejlepší jsou ti intrikánští "hrdinové", kteří dokonce i zaviní smrt jednoho člověka i více lidí a nakonec sami zhynou bídnou smrtí. Prožitek je tak silný, že se tyto zkušenosti promítají do života tohoto člověka, sledujícího tyto stupidity. A protože onen konec hrdinovi předpovídal, utvrdí ho to v jeho bohorovnosti. Ale v životě to takhle nefunguje, alespoň u nás ne.

Vývoj lidského ducha je zcela individuální. Ve velké většině případů se však v určité fázi života vývoj zastaví. Člověk už nechce jít dál. Bojí se. A pak následují fráze typu: "Starýho psa novejm kouskům nenaučíš" apod. Říká ve své knize Nevyšlapanou cestou M.S.Peck.

Malý český člověk ví nejlépe, co, kdy, kdo má říkat a hlavně co, kdy, kde a kdo MĚL říct. Rád všechno organizuje, včetně života svých známých, drží se svých zažitých hodnot a nic jiného nepřipouští /žádná ženská nechce být sama, je jen neúspěšná v lovu, je třeba jí někoho najít/. Je to materialista, uznává jedině ty hodnoty, které se dají vyjádřit penězi / když někdo říká, že uznává jiné hodnoty, tak jen proto, že na to nemá/. Rád do všeho "fundovaně" kecá, aniž by se snažil načerpat alespoň nějaké vědomosti a poznatky protože, a jsme zase na začátku, on to všechno ví nejlépe. Jediné, co ho opravdu zajímá a co čte je bulvár. Jedině ten hraje přesně na jeho strunu. Strhá všechno a každého a běžný občan si pak připadá jaksi nadřazený, protože on to už dávno říkal, ještě než to tam napsali. Případné demence už nevyhledává. Proč taky.

 Vždycky najde vděčné posluchače, dokonce ty posluchače všelijak vyzývá, aby se přidali k jeho tvrzení, inu je to hodně početná skupina lidí. Pohodlí je pohodlí.

Nevím, patřím i já do té skupiny? Běžný občan jsem, ale já se názoru jiných nebráním. Naopak, vyslechnu si jej a pak POŘEMÝŠLÍM a sháním i jiné názory, jestli na nich něco není. Vůbec se nebráním informacím, ale pak všechny podrobím svému přemýšlení a porovnávání. Jsem na světě dost dlouho, abych měla dost zkušeností, ale život se dál vyvíjí. Je třeba být pružnější v názorech. Tahle doba je jiná, chaotická a proto je třeba nedržet se starého, ale hledat nové možnosti. Nezměním nic zpět k tomu, většinou mých vrstevníků vyznávanému řádu. Musím vycházet ze situace, kterou ovšem musím přijmout bez předsudků.

Zde na blogu nacházím různé názory a protože je tu spoustu různých lidí, je to velmi zajímavý kaleidoskop. Musím říct, že raději si přečtu blogy a komentáře, než sledovat celkem stupidní televizní program. Dík vám všem. Fakt mě to chytlo.

Přeji hezký den všem.