Kdysi v devadesátých letech jsem se zúčastnila mítinku ODS na našem náměstí v ČB. Tehdy ještě byla ODS stranou bez kmotrů a podivných věcí, které jsou tam dnes. Tehdy ovšem řádili Republikáni.
Na jedné straně poctivě nahlášená a povolená demonstrace ODS a na druhé straně náměstí nepovolená křičící skupinka Republikánů. Ptali jsem se Miroslava Beneše, tehdejšího primátora, proč nezasáhne z moci úředí a on odpověděl. Když je nechám vyhnat z náměstí, na což bych měl právo, noviny napíšou, že ODS se pustila do Republikánů. Lepší je, nechat je křičet a nevšímat si jich, ono je to přejde samo. A skutečně. Měli sice ty ampliony a rušili tak, že občas nebylo slyšet, ale opravdu nakonec odtáhli.
Jak se k tomu postavit v tak vyhrocené kampani? Tahle kampaň, tedy ta vedená z té druhé strany, mi připomíná naše dětské půtky ze školky. Také jsme třeba řekli nadávku, o které jsme věděli, že se nesmí říkat a ze strachu jsme zatloukali a křičeli: to on/ona, to já ne. Tehdy ale nepřišel kdosi ve službách "protivníka" který by celý incidentík rozmázl, nafoukl a zveličil takovým způsobem, jako to dělají média u nás. Komu že patří soukromé televize u nás?A komu bulvární tisk? Ten to má ovšem zvlášť těžké v dobách sociálních sítích. Jejich senzace a bubliny splasknou dřív, než je stačí vydat. Řekla bych, že už je málo lidí, kteří odmítají techniku a ještě méně těch, kteří se baví hloupými drby. Takže náklady zřejmě klesají. Nevím.
O politice se dlouhodobě říká, že je to špinavá záležitost a spousta lidí se jí odmítá zaobírat. Jenže politika, to jsou záležitosti nás všech. Vždyť se jedná o naše životy, jejich kvalitu či nekvalitu. Takže já vidím i tu snahu vnést do volební kampaně onu špínu s tím, že slušnější část obyvatel bude natolik otrávena, že ani k volbám nepůjde. Ať se snažím, jak chci, vyhledávám všechny možné pořady, duely, pouštím si je i několikrát, nemohu nevnímat, že ta špína se hledá jednostranně a jen proti jednomu kandidátovi. Zatím co obraz druhého je vytvářen div ne se svatozáří. Vždyť jsme ty výroky slyšeli v přímém přenosu a můžeme si je pustit i dodatečně a několikrát. Jak to, že se lidé nechají takhle zmanipulovat a zfanatizovat?
Fanatizmus je definován takto: nekritické zaujetí; slepé vášnivé nadšení. Ano, to do jisté míry věc vysvětluje. Když se člověk pro něco nadchne, nesnadno a nerad se toho pouští. Zvlášť, když cítí podporu od více takových, jako je sám. Snad ty zástěny ve volebních místnostech přece jen pomáhají, vrátit se nohama na zem a vzhledem k tomu, že jim nikdo nic nedokáže, přecejen budou lidé volit pravdu.
Když už se tedy nedá jen křičet prázdná hesla, protože je kandidátovi dostatečně prokázáno, že to, co se mu vyčítá, že řekl, že to opravdu řekl, tak se to prostě zase jen zdůvodní na základě nějakých principů (jako, že je třeba šetřit apod.) a jede se dál "močálem černým kolem bílých skal". Jak je tato hláška pana Wericha na tuto kampaň přilehavá, že?Je to močál černý, bahno...To ti fanatici nejsou schopni domyslet, že je to o jejich životě? Že to co si dnes zvolí, podle toho budou žít nejen oni, ale i jejich děti? Kdysi jsem četla a následně použila výraz "vládní hluchota". Tam ale za ní jsou miliony korun, odkloněných do soukromých kapes. Proč jsou ale hluší tihle voliči? Jaký z toho mají užitek? Dobré svědomí? To snad ne!
