Co si přát do nového roku na Nový rok?

Všicni zde na blogu píšeme o tom úpadku morálky a hodnot a vzájemně se vyzýváme k nápravě. Všelijak se povzbuzujeme a definujeme, co by se tak nejlépe hodilo si přát. Už to samotné je fajn, protože všichni, kteří píší ví, že je třeba začít u sebe.

Z toho usuzuji, že je nás dost, kteří od sebe v novém roce začnou. Myslím, že bychom neměli šetřit úsměvem, když se někde potkáme. Úsměv to je úžasné kouzlo. Před vánocemi jsem se byla podívat na zpívání dětí ze školy od mé neteře. Paní učitelka byla opravdu skvělá a to zpívání bylo takové, že nás všechny spojilo v radosti. Děti zpívali moc hezké písničky s vánoční tématikou, například od Jarka Nohavici. Už ten výběr písniček byl úžasný a pak sóla jednotlivých dětí, z nichž jedna holčina zpívala opravdu nádherně Tři oříšky, které zpívá Iveta Bartošová. V podání té malé to bylo mnohem hezčí, řekla bych. Samozřejmě i notoricky známé koledy nemohly chybět, ale bylo jich tak akorát.

No a dnes jsem paní učitelku potkala. Byla zakuklená, protože pršelo, ale naše oči se setkaly a úsměv byl upřimný, i když jsem hned nevěděla o koho jde. Ale asi jsme naladěné na podobnou notu.

Řeší se zde také často víra v Boha a já dodávám starou lidovou moudrost : "Všeho s mírou, řek švec a přetáhnul ženu metrem". A vo vo tom to je. Žádná dogmata, žádná striktní nařízení. Všichni jsme dětmi Stvořitele a všichni k němu máme stejně blízko. Máme Jej v srdci a nikdo nás nemusí jakkoli usměrňovat. Stačí se "otevřít" a důvěřovat svým citům a intuici. Zahnat všechny chaotické myšlenky, zhluboka dýchat a cítit to Boží požehnání. Vnímat sami sebe jako jedinečnou svébytnou bytost a ne jen jako součást stáda. Nejsme stvořeni jako celek, ale každý z nás je individualitou a podle toho bychom se měli chovat. Nebát se mluvit sám za sebe, vyslovit to, co cítím jen já bez toho zažitého, že jen většina má pravdu a ten správný názor. Nebuďme pasivní, otrávení, apatičtí. Má-li se něco změnit, měňme se my.

Po Novém roce půjdeme poprvé volit novou hlavu státu. Pořád tvrdím, že není lepšího kandidáta, než je paní Jana Bobošíková. Té věřím, to je bojovnice a ta jediná není jen loutka nebo maskot. Ona je žena činu, která se nebojí nazývat věci pravými jmény a HLAVNĚ ona má VIZI. Ví kde a jak začít a je si vědoma, že to nebude legrace a procházka růžovým sadem. Odložme hloupé předsudky a spojme se s ní v odstraňování toho, co se nám všem pramálo líbí -  korupce, klientelismu a jděme vstříc prosperitě a suverenitě.

Osobně bych si přála, abychom zase mohli kupovat chléb, který zadělá a upeče člověk a ne stroj. Vajíčka, která snesou spokojené slípky, chované v zahrádkách, zeleninu, kterou pěstují naši farmáři. Zkrátka aby mělo zase přednost zboží, které má tu přidanou hodnotu toho lidství. Tu energii, kterou ty bezduché věci v supermarketech nikdy nemohou mít. Ten umí to a ten zas tohle. Češi uměli vždy vyrobit úplně všechno, od jehly po lokomotivu. A taky že Češi vždy byli dobrými muzikanty a při práci si zpívali. Vždyť proč se nám tak líbí pohádky? Třeba Pyšná princezna?

Buďme moudří a tolerantní, ale ne zas přehnaně moc. Můžeme tolerovat muslimy, ale oni musí tolerovat nás, zvlášť, když jsme je neodmítli, když k nám do Evropy přišli. Ať se zde cítí jako doma, ale násilí nenechme bez povšimnutí. Je třeba dát mantinely. Ocaď pocaď, nebo odchod.

Vraťme si hodnoty - čisté svědomí, svobodu, lásku a pravdu.