Přišel mi mail, který je ,myslím, pro dnešní dobu velmi příznačný. Lidé by se měli domluvit. Bůh je jen jeden, jen ho lidé různě nazývají. Myslíte si totéž?
Austrálie říká „NE“ už podruhé
Je to o ženě, která má víc kuráže než kdekdo jiný (koho
poznám):
Austrálie říká NE – podruhé a tato žena se o to zasloužila!
Ona to udělala znovu. Nezřekla se svého stanoviska tvrdé linie a člověk musí ocenit její víru a práva jejích krajanů. Jakoby člověk ucítil závan čerstvého vzduchu. Přeji si, aby takovíto vůdcové nastoupily i v Evropě, Kanadě a v USA.
Jako předseda australského ministerstva to udělala znovu! Pravdivější slova, která řekla ona, nebyly žádným významným člověkem ještě vyslovené.
Vyžádalo si to od ní velkou odvahu – říct to, co řekla – říct to, aby to uslyšel svět.
Celý svět by potřeboval takových vůdců!
Když se vláda zaměřila na radikály v úsilí, aby odvrátila potenciální teroristické útoky, tak jim bylo řečeno, aby odešli z Austrálie. Paní Gillardová zvlášť rozhněvala některé australské muslimy, když řekla, že podporovala špionážní agentury monitorující australské mešity.
Citáty z jejího prohlášení:
„Přistěhovalci, a ne Australané se musí přizpůsobit. Buď to akceptujete, nebo ne, ale potom ponesete důsledky. Jsem již unavená z obav našich lidí, jestli urážíme některé jednotlivce, nebo jejich kulturu. Od teroristických útoků na Bali zažíváme vzplanutí vlastenectví většiny Australanů.
„Naše kultura se vyvíjela po dobu dvou staletí bojů, zkoušek a vítězství milionů mužů a žen, kteří hledali svobodu.“
„Mluvíme převážně ANGLICKY“, ne španělsky, libanonsky, arabsky, čínsky, japonsky, rusky, nebo jakýmkoliv jiným jazykem. Proto, jestli se chcete stát součástí našeho společenství, naučte se tento jazyk!“
„Většina Australanů věří v Boha. To není křesťanské pravicové křídlo, politický tlak, ale fakt, protože křesťanští muži a ženy založili tento stát na křesťanských zásadách a je to jasně zdokumentované. A není to potřebné vystavovat na stěnách našich škol. Jestli vás uráží Bůh, potom vám navrhuji zvážit jiný kout světa jako svůj nový domov, protože Bůh je součástí naší kultury.“ „My budeme akceptovat vaši víru a nebudeme se ptát proč. Vše, co žádáme od vás, je, abyste akceptovali naši víru a žili s námi v souladu s mírovým spolužitím.
Toto je NAŠE KRAJINA, NAŠE ZEM A NÁŠ ŽIVOTNÍ STYL a my vám dáváme příležitost, abyste si to vše užívali. Ale jen co si začnete stěžovat, brečet a frflat na Naši zástavu, Naše závazky, Naši křesťanskou víru nebo Náš životní styl, potom vás vyzývám, abyste využili další výhodu velké australské svobody – PRÁVA ODEJÍT. Pokud tady nejste šťastní, potom ODEJDĚTE. Nebudeme vás nutit tady zůstat. Vy jste požádali, abyste tady mohli být. Takže akceptujte krajinu, pro kterou jste se rozhodli a která vás přijala.“
Možná, když to necháme obíhat mezi sebou – v Evropě, v Kanadě a v USA – tak i my a naši politici najdeme odvahu začít hlásat a vyjadřovat stejné pravdy.
Vše je jen o domluvě. Pokud v Bruselu začnou jen ustupovat, jen aby nepobouřili menšinu a pobouří tím onu mlčící většinu, tak je něco špatně. Špatně je to, že jsou fanatici, kteří chtějí zabíjet. Oni to prý myslí dobře, ti vyznavači Alláha. Oni nás chtějí zachránit. Ale my máme svou víru, která je nejspíš podobná, tedy v jednoho Boha, jen my mu říkáme jinak. Ale to přece není to důležité. Důležité je naše svědomí, naše duše, která je onou částečkou našeho Stvořitele, kterou nám uložil tak, abychom ji našli, až nám začne Bůh chybět. Až Ho začneme hledat a je jedno, zda to bude v kostele při modlitbě nebo doma při meditaci. Pokud se naše duše otevře a naše přání budou splnitelná a o Lásce, pak se dějí zázraky. Mně se přání plní, pokud jsou opravdu vroucí a co nejvíce konkretizovaná.
Je o tom spousta knih. Píše Paulo Coelho například: „Všichni jsme kompetentní pokud jsme přesvědčeni o tom, co chceme“. Asi to není doslovné, ale smysl je jen jeden.
Také knihy Dr.Jesepha Murphyho Moc podvědomí I. a II.. Je to v podstatě totéž. Naprogramovat si své podvědomí tak, abychom si vizualizovali své přání a ono se splní, pokud si toto přání budeme opakovat, mnohdy to opravdu netrvá dlouho. Jen to přání nesmí být namířená proti někomu.
Stejně tak M.Scot Peck píše o Milosti Boží. Tuto pak vysvětluje asi takto. Jejím smyslem je ochrana,
podpora a povzbuzení lidského života a duchovního růstu. Je to mechanizmus činností buď nedokonale známých anebo zcela nejasných (paranormální jevy). Objevují se často a pravidelně, jsou všudy přítomné. I když jsou potenciálně ovlivnitelné naším vědomím, jejich původ je mimo naši vůli, mimo uvědomělé rozhodování.
A nebylo by to úplné, kdybych nezmínila Megreho a tedy Anastasii. Ona našla způsob, jak se vrátit k Bohu. Jen jak to technicky zvládnout při dnešním stavu věcí? Tím, že si založíme rodové statky, vrátíme se k půdě, k přirozenému způsobu života s rodinou, dětmi a zvířaty. Neustálé přepisování historie bychom pak čelili tím, že budeme sami zapisovat to, co se kolem nás děje do svých rodových knih, jakýchsi kronik. A jestliže se domluvíme na tom, že Stvořitel může být jen jeden. Která víra je ta správná, je jen věcí každého člověka, o které nemusí nikoho přesvědčovat. Pak bude na světě dobře. Zní to jednoduše, ale jednoduché to není.
Zahrady, které tvoří většina lidí dnes není tou zahradou, která by byla prostorem lásky. Málo kdo dnes vysazuje do své zahrady stromy a zem spoutává a zakrývá vrstvami kamenů, kůry, netkané textilie, v nejlepším případě anglickým trávníkem. Ovoce a zeleninu si raději koupí v supermarketu.
A o tom to je. Pomalu ale jistě se nás snaží otrávit nebo udělat z nás bioroboty, kteří budou poslušní a nechají sebou manipulovat podle přání mocných. Tito mocní pak sobě na pomoc zvou naopak Ďábla. Ale Ďábel je původně anděl, nebo ne? Proč proti Stvořiteli tolik bojuje? A proč k tomu potřebuje "lidi"?
Slyšela jsem, že konec světa být nemá, jen se otevře jakýsi proud Lásky a lidé budou opravdu svobodní a to bude nový řád.
Přeji hezký den.
