- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Než stud začneš brát za svůj, pojď někdy každé ráno stud hrát, kamarádkám stud povídat a pak do zrcadla zakázaného zírat ale ju, povedlo se ti toco dodat? Nezastavuj
Půvabné verše, propojují se s tisícem asociací.
Díky, v tom případě dělají, co mají
U takové básně
člověku sklapnou dásně.
Připsat řádek? Ani ránu,
by nebyl jak slon v porcelánu.
Čelisti zůstaly sevřené,
v tom tedy nejste vedle,
však rozjelo se zápěstí,
ne že né!
Moje i Vaše hnedle
rýmem smeklo před básnířkou snad nedalo se na scestí...
Lenko a Františku, - který z Vás za to může, že drží se mě husí kůže? Oba? I když mráz po zádech mi jezdí, líbí se mi tahle doba, kdy tečou verše ze zdí...
Tak já byla schlíplá, že mi nikdo nic nenapsal. A pak jste se objevili ty, Petře, a František a napsali jste to tak nádherně, že mi to bohatě vynahradilo tisíc diskuzních stran! Tak děkuju, oběma.
Třeba teď mě napadá, že až omítka opadá,
jako Adam v dávném čase,
i já objevím se v plné kráse před Tebou,
zakázanou...
Kým pak potom asi budu, až utopím se ve svém studu....?
Vím...už jen toužícím
Františku! Vy byste docela snadno mohl lámat ženská srdce, víte to?