Za zrcadlem (fotomatiné)

Kdo by se nechtěl aspoň jednou, třeba jen na chviličku, podívat, jak to vypadá v té zemi za zrcadlem? Možná se obejdete bez šílených dobrodružství Carrollovy Alenky, ale zvědaví aspoň trošičku jste, ne? Já samozřejmě taky. Tak jsem to zkusila.

Tu a tam se mi stane, že ten svět "za" zahlédnu, jen tak letmo, ale přece. Takže o jeho existenci nemůže       být pochyb. Láká. A jak!

Provokuje. Předvádí se, ale když natáhnete ruku, zmizí. A přitom se zdá být tak blízko.

Jen kdyby člověk věděl jak nebo kudy. Možná stačí jen málo, jenom objevit tu správnou králičí noru. A pak se zhluboka nadechnout a skočit. A už to sviští dolů. Konečně všechno zjistím.

Třeba jak za zrcadlem vypadá noc a den.

Nebo jaká tam roste tráva.

Jaké mají nebe.

Jaké domy.

A kdo v těch domech bydlí. To všechno a spoustu dalších věcí. Jen bych se procházela, dívala, nasávala všudypřítomné světlo, vdechovala šimravé vůně a dotýkala se dokonale hladkých povrchů, poslouchala tiché zvonivé zvuky za zrcadlem.

Jenomže co kdyby zrcadlo třeba prasklo? Co se mnou bude pak?

Co by, vysype mě to zpátky sem a budu muset hledat cestu znovu. Ale to nevadí. To hledání mě totiž baví.