Vylez!

Jaro prý došlo. Vyprodáno, letos už nebude. A slunce? Těžce nedostatkové zboží. A my se bez něj zkoušíme obejít a dělat, jako že nic, že to v pohodě zvládáme, koneckonců máme solárka, tak jaképak s tím štráchy. Jenomže... no prostě je opak pravdou. Chybí nám. Stýská se nám. Každé dítě umí sluníčko namalovat, a i my dospělí jsme rázem jako v rauši, když se pak konečně objeví a zazáří jako jediná opravdová celebrita.

Dobrá, uznávám, tady ještě není, zato jde o jasný důkaz, že jaro začalo a děje se, protože aspoň něco už se zelená, jenom to zkrátka ještě nevypuklo naplno. Ale je to na spadnutí.

No a když se konečně objeví i to kýžené slunce, všichni pookřejí. Mladí mužové mohou kupříkladu vytáhnout  své růžové sluneční brýle.

Příznivci Kafkových knih si posedají na výsluní a diskutují o smyslu těch románů, Franze Kafky a lidstva      jako takového. Všimněte si zejména grafu, který jejich myšlenky znázorňuje s pomocí slavné kafkovy křifky.

Na sluníčku je zkrátka fajn. A to dokonce tak, že i takový anděl nakrátko podlehne lidským slabostem.

Teď zdánlivě odbočím, ale věděli jste, že ta paní Rawlingová si Harryho Pottera vůbec nevymyslela? Cože, že to je blbost? Tak já vám něco řeknu, viděla jsem ho na vlastní foťák! Právě likvidoval Voldemortova nohsleda, který se ho - marně - snažil zhypnotizovat. Pak se podíval na mě, zaťukal si hůlkou na hlavu (nevím, jaké zaříkadlo u toho vyslovil) a zmizel.

No ale vraťme se ke slunci. Dokonce i okoralý dlaždič, jehož doménou je (jak ví i malé dítě) klení, opustí     své kolečko, kterému něžně říká "Bella" (kráska, pozn. překl.), a jde na chvíli místo hřbetu nastavit slunci tvář.

Vžila se představa, že kontakt s duchovním světem probíhá nejlépe v noci. Ale není to pravda, předkládám důkaz zachycený s pomocí speciálního duchovního filtru, který se nasazuje na fotoaparát. Vlevo vidíte duši stromu, který už není, vpravo pak duši člověka, kterým se ten muž teprve stane.

Další potěšující vlastností slunce je, že nutí dívky k odkládání svršků, což zase způsobuje radost dojatému mužskému oku. Tedy abych byla přesná, svršky odkládají asi všichni, jen ty dívky to umí tak nějak líp.

Básník vyznává lásku své dominantní družce.

A není sám, za slunných podvečerů se lásce obzvlášť daří (z toho vidíte, že s tím jarem nekecám, vylézají výhony tulipánů i milenci).

No nic, už půjdu.

A vy si počkejte, až z toho nebeskýho dřezu odteče ta špinavá voda z nádobí, pak uvidíte sami.

Zvláštní vzkaz pro slunce: UŽ VYLEZ!!!!!