- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Ahoj, dík za ty tři vykutálené žluťásky
Když jsem tenhle blog viděla poprvé, nenapsala jsem ti komentář, ale celý den se mi vracely obrázky z nádraží a vlaků a jejich vůně a pachy. Vlaky mám spojené hlavně s cestami k babičce - rychlík Praha - Plzeň, pak úprk s mámou mezi nástupišti na přípoj na Klatovy, strach, jestli to vůbec je ta správná lokálka, pak parní vláček se smraďatou lokomotivou, sazemi na dřevěných lavicích. Cesta s houkáním vláčku mezi poli, slunce nebo mráz, zalykání z větru a smradu při vyklonění z okna... Ten vlak neměl americký rytmus dúdádúdádúdá, ale krásně české padam, ... padam, ... padam s kovovým cvaknutím spojů kolejnic. Končilo to spěšným přestupem na první nebo druhou čtyřku (autobusy od vlaku do vsi) nebo pěší pochod do kopce do vesnice k babičce. A nakonec naše úžasná babička na záspi.
A v senci koláče, na kamnech kyselo a bramborové placky. Ach jo, někdy bych se do těch časů tak ráda vrátila!
Odzbrojil jsi mě svou stručností
Tak jsem se sem po dlouhé době stavil..
Na minimalistické kompozice máte talent, to už jsem říkal dávno.. Nejvíc se mi líbí čtyřka, karma. VH
Díky za to zastavení a vůbec za přízeň, Víte!
Kdysi jsem seděl na starém nádraží, ač ve městě, přesto u lesa, ...nic nejelo, nic se nedělo, jen v zahrádce se rýpal výpravčí, ticho, klid, šum města se vytratil...seděl jsem a čichal vůni dubových pražců...a z ničehož nic jsem měl příjemný pocit...byl bych tam snad zůstal na věky.....ale motoráček nakonec jel
Tomu rozumím, taky se mi ty nádražácké domky na malých nádražích líbily. Představovala jsem si, jak jede vlak a já přitom třeba věším prádlo, nebo piju venku na lavičce kafe z obřího hrnku a čekám, protože přesně vím, v kolik pojede který vlak a kolik bude mít vagonů, nebo hádám, kdo v něm jede dnes a kam.
Nejlepší byly parní lokomotivy. Ještě mám v živé paměti, jak jsme jim z železniční lávky házeli půlky cihel do komína.
Vlaky se mi vždy líbily a nejen to najezdil jsem s nimi neskutečné množství km. Za mého mládí byly lokomotivy parní - Krása. Horší to bylo se sazí zasazenou v oku při koukání z okna. Pamatuji nádraží u babičky v Cerekvi, tak jsem se kochal. Miloval jsem Hlavní nádraží v Praze - těch nástupišť a vlaků!! Sázavský expres - paráda! a potom motoráček na Lipno - ty krásná zákoutí. Dnes vlakem nejezdím postrádá to krásu.
Já jsem taky staromilec, ale skoro na všem si najdu něco jenom pro mě, a to v jakékoli době
Já mám na vlaky taky hezké vzpomínky. Jako dítě jsem chodíval na nádraží a pozoroval co se tam děje. Sbíral jsem odhozené sirky a zkoušel, která je pevnější. Byl tam klid, občas projel vlak, posunovači posunovali, mazač mazal, výpravčí vypravoval. Dokázal jsem tam prosedět celé dopoledne. Dnes by mne již asi vyhnali. Později jsme jezdívali vlakem na čundry do Beskyd, tenkrát byly ještě vagóny s plošinami, na kterých se mohlo kouřit a my jsme si vždy vybrali poslední vagón, kde jsme kouřili a hráli na kytaru. Ještě později jsem velmi rád projížděl trať, jako voják, mezi Žďárcem u Skutče a Poličkou směrem na Svitavy. Již to byl jen obyčejný motorák, ale krajina byla úžasná. Dokonce jsem se ucházel i o místo strojvedoucího u tehdejší Střední dráhy. Naštěstí neúspěšně.
Ne tak dnes, Romantika železničního provozu se zcela vytratila, na první místo nastoupila bezpečnost, restrikce, nepořádek, pochybné existence na nádražích, špína a neochota personálu. Již 20 let jsem vlakem nejel.
Já vám rozumím, ale až budete mít někdy náladu, zkuste malé nádraží, tam je to pořád skoro stejné