Ulice v Údolí žab

  Tak jsem konečně vytáhla paty a foťák někam dál než za humna. Do země vína, Fanfánů a žab, do nádherné, romanticky oprýskané a ležérní Francie. A provedla jsem srovnávací pozorování. Jindy vám servíruju ulice vesměs pražské, tak dnes se můžete spolu se mnou mrknout do ulic v Carcassonne. Ale vychází mi to nerozhodně, ulice je zkrátka jeviště pod širým nebem a je celkem jedno, jaké představení si vyberete, všude to hrajou dobře. A navíc zadara!

Novým trendem v Evropské unii, který se nevyhnul ani ležérní Francii, je genderová synchronizace. Vždyť kdo by nechtěl žít v dokonale symetrické harmonii?

 Francie má své kouzlo, je svá a přitažlivá směsicí ležérnosti, nenucenosti a elegance. Francouzi milují dobré jídlo, víno a pohodu, ovšem nesnášejí angličtinu, mimo velká města se ani nepokoušejte někoho ptát, jestli hovoří tímto jazykem (odpovědět si totiž můžete sami, se 100% úspěšností).

Zatímco na vesnici je přes den téměř liduprázdno, v centru měst to žije vlastně pořád. A že je na co se dívat!

Ideální je vidět věci z více než jedné strany. Já se o to například snažím nejen ve Francii.

 Ulice by mohla být symbolem potkávání. Anebo míjení. Jak se to vezme.

 I když je natřískaná, plná lidí, že by se člověk občas potřeboval na chvilku někam schovat, nemyslete si, že se v tom davu nedá odlišovat (a rozlišovat).

 Dá.

 Zatímco poutače a výkladní skříně v ulicích přímo řvou, jiné věci se dějí potichoučku a nenápadně. Ale     dějí.

 A jiné vám zase udělají radost, i když jste se těšili na výbornou francouzskou palačinku a posadili jste se       na zahrádku té nejpříšernější palačinkárny v celé Francii (zřejmě, soudě podle testovaných vzorků).

 A radost je nakažlivá.

 Mezitím se nám zatáhlo a rozpršelo se, ale ani to nám nebrání sledovat, co se děje kolem, jak dokazují elegantní dámy v dešti na lavičce.

 Pravda, není každý nadšený deštěm tak jako flóra a fotografové.

 Ale co, pán tvorstva si musí poradit s daleko náročnějšími překážkami, věcmi tak velkými, že je před nimi maličký jako trpaslík.

 Stačí se zatvrdit. Přátelé pána tvorstva to ovšem taky nemívají jednoduché, na to je třeba nezapomínat. Někdy je to prostě z deště pod okap.

 Hlavní asi je najít si koutek jenom pro sebe a ten čas od času navštěvovat. A nikoho jiného do něj nepouštět.

 Když se setmí, nabývá ulice jisté lákavé přízračnosti.

 Jen dávejte bacha v těch setmělých uličkách, abyste neměli pech, někde tam obchází a číhá.

 Každý ale ví, že po noci přijde ráno, nový den, otevřou se okna, zvednou rolety a slunce vysuší kaluže.     A s pechem je rázem amen.

 Tak to by bylo zhruba všechno, co jsem dnes chtěla o ulici říct. A nebojte, já to všechno monitoruju. O nic nepřijdete, budu podávat průběžná hlášení!