Tak nic (aneb Mars versus Venuše)

Pan X, otec od rodiny, potká vdanou paní Y, s níž v mládí udržoval vášnivý poměr. Nějaké to jiskření ovšem zůstalo a oba to cítí jen s tím rozdílem, že paní Y někde kolem osrdí, pan X spíš v místech kolem poklopce. Smluví si tedy tajnou schůzku, od níž si každý slibuje něco jiného. Paní Y se pro jistotu svěří a poradí se s kamarádkou (Z), pan X se neváhá pochlubit kolegovi (V). A nakonec z toho vyjde taková malá nerovnice.

Telefonát č. 1:

Y: "... No a pak mě pozval na večeři, představ si! Já teda nevěděla, co mám říct, ale je fakt, že jsem pro něj měla vždycky slabost a mohlo by to bejt hezký, popovídat si, co kdo za ty roky dělal, jak se má. Občas jsem si na něj myslela, dokonce se mi o něm párkrát zdálo." Ostýchavě se zasměje.

Z: "Počkej, ty s ním fakt jdeš? A co tvůj manžel?"

Y: "Co blbneš, jdeme přece jen na večeři. Trocha romantiky snad ještě není nevěra. Vždyť on je taky ženatej, takže se nemůže nic stát. Já si prostě chci zase chvíli připadat chtěná a úžasná jako tenkrát. Jenom nevím... co mám udělat, kdyby mi třeba na konci chtěl dát pusu?"

Z: "To ti teda neporadím, ale hlavně aby si od toho nesliboval víc. Znáš chlapy."

Y: "Prosím tě, X je úplně jinej. Ten mě doopravdy miloval. Prostě to cítí jako já, něco z tý lásky v něm zůstalo. Hele, víš, jak mám ty černý šaty s řasením kolem výstřihu? Nepřipadají ti moc vyzývavý?"

...

Telefonát č. 2:

X: "... Jo hele, kdybys náhodou mluvil s mojí ženou, tak zejtra jedu na služebku do Bratislavy a budu tam přes noc. Ne abys mě nabonzoval."

V: "No jasně, jako pokaždý. Stejně jsi prasák. Kterou chceš vohnout tentokrát, zas nějakou sedmnáctku, cos jí nakecal, že jí vyfotíš portfolio?"

X: "Slepá závist. Ale ne, tahle už má pěkně projetý drážky. Kdysi jsme spolu chodili, v posteli škrábala jak kočka."

V: "Jo, takže třídní sraz po letech?"

X: "Potkali jsme se náhodou, ale to víš, když chytne stará stodola, je to pořádnej fajrák. Asi má doma nějakýho impotentního lůzra."

...

Telefonát č. 3:

Y: "Ahoj, já ti musím něco říct."

X: "Jasně, ale než spustíš, mám překvapení. Vyzvednu tě, jak jsme se domluvili, a vyrazíme si na tu večeři do jednoho útulnýho penziónku na venkově. Můžeme tam zůstat do rána, zamluvil jsem pokoj."

Y: "Počkej, o to právě jde. Já... ti chci říct, že... určitě nikde přes noc nezůstanu. Musím se vrátit domů."

X: "Hele, to mi nemůžeš udělat. Víš, jak jsem se na tebe těšil? Tys pro mě vždycky byla výjimečná, nikdy jsem na tebe nepřestal myslet. Až to tam uvidíš, určitě změníš názor. Je to tam fakt boží, těžká romantika."

Y: "Promiň, ale vážně ne. Vlastně by asi bylo lepší to zrušit. Nebo zajít jenom někam na kafe."

X: "Si děláš prdel?"

Y: "Moc mě to mrzí, nezlob se, ale já... jsem si s tebou chtěla jenom popovídat, trochu zavzpomínat."

X: "A já všechno zařizoval jako idiot. Tak já ti teda něco řeknu, jseš pořád stejná kráva jako tenkrát!"