Předvánoční reklamní masáž samozřejmě neminula ani naši domácnost. Některé "perly" ovšem stojí za povšimnutí (zejména jsem myslela na ty, kdo televizory nevlastní, tudíž jsou o tyto třešinky na vánočním dortu ochuzeni). Letem vánočně reklamním světem.
Jak napoví titulek, rozhodujícím stimulem pro vznik tohoto článku se staly dětmi oblíbené (a dospělými často nesnášené) postavičky Spejbla, Hurvínka a spol. Jejich nová role bojovníků proti obtížím s prostatou dětské diváky jistě upoutá a potěší. Doporučuji nové představení s názvem "Jak pan Spejbl ke zdravé prostatě přišel". Svatá prostato!
Těch klenotů je ovšem mezi reklamou mnohem víc. Já se vyznám jen v šotech nasměrovaných na děti, protože dětské pořady jsou to, co se u nás doma v televizi pouští. Někdy mám podezření, že tvůrci reklam tajně spolupracují se špičkovými hypnotizéry, dítka se jako v tranzu odtrhnou od televizních obrazovek, aby svým rodičům zopakovaly krkolomné anglické názvy hraček, které rozhodně potřebují najít pod stromečkem.
Například je pozoruhodné, že distributor panenek zvolí pro českou verzi známé panenky název Baby Born, když se nabízí obyčejné a něžné české "miminko". Kdepak. České holčičky si zkrátka přejí Bejbyborna, krmí Bejbyborna, přebalují Bejbyborna (umí čůrat, možná dokonce i kakat a blinkat, tím si nejsem jistá) a chodí s Bejbybornem na procházky.
Zaujala mě také hračka nemocné štěňátko případně nemocný medvídek. Stačí zmáčknout a zvířátko se začne třást a vydávat útrpné zvuky. Trpí samozřejmě jen nudnými nemocemi, jako je nachlazení, horečka nebo nějaká ta bolístka, ale vsadím boty, že během pár let tu budeme mít kravičku se zánětem slepého střeva a možností kompletní operace s či bez anestezie, dokonce možná "hraní" na transplantaci mozku a kostní dřeně.
Nemocných hraček je mnohem víc, byť to nemají v názvu. Jak jinak označit křečky z naší Zhu Zhu party, co vyráží na módní party? Nebo prasátka s vlastním šatníkem?
Distributoři hraček se vezou na dnešní "zážitkové" vlně, oficiální propagační text ke skládačce, jejíž dílky se zatloukají do podložky kladívkem, slibuje, že "zažiješ jedinečný zatloukací zážitek!" Pak tu máme hračku hmyzáci, s nimiž se prodává celá řada presátorů, drtičů a mixérů, v nichž můžete brouky rozdmydlit na kaši (ano, to je skutečně účel hračky). Zažiješ skvělý masakrovací zážitek.
Další zajímavostí jsou reklamní texty, které vykazují takové množství kreativity, že se člověku tají dech (zvláště pak při pomyšlení, že danému "textaři" za takovou práci někdo zaplatil). Namátkou:
"Chodící zvířátka, no to je svkělé, jdou, jdou, jdou, všude za tebou, chodící zvířátka, no to je skvělé"
nebo: "To je balonková zábava!" (aneb jak říká má kamarádka, "autíčkové ježdění a panenkové hraní")
Ale ani v původním znění to není o moc lepší, za všechny jedna skladba, jejíž překlad u nás doma téměř zlidověl:"Fun, fun, fun, sun, sun, sun, papadapaaaa" (volně přeloženo: "Zábava, zábava, zábava, slunce, slunce, slunce, papadapáááá").
Tak by se dalo ještě dlouho pokračovat (a možná to někdy udělám), ten vánočně reklamní kolotoč je hodně pestrý. Jaké z toho plyne poučení? Žádné. Děti se na pohádky nepřestanou dívat jen kvůli přiblblým reklamám a většina propagovaných hraček, jež se podstatou i cenou vymykají zdravému rozumu, spadá naštěstí do kategorie těch, které dítě po pouhých několika dnech odloží a tak nějak na ně zapomene. Dokonce mám dojem, že čím dokonalejší kopii "skutečnosti" hračka představuje, tím je tento její konec jistější. Naštěstí. Protože dětská fantazie je vzácná rostlinka a zaslouží si zalévat, ne zadusit hned v zárodku.
