Ráno (není opar jako opar)

Udělala jsem to. V sobotu jsem si nařídila budík a vstala ve čtvrt na šest, nalila do sebe nezbytný hrnek čaje a vyrazila. A věřte mi, ráno se venku "dějou věci". Je to něco docela jiného, než když se ženete s ještě nerozlepenýma očima za prací. Když se totiž zastavíte a ty oči pořádně otevřete, bude vám odměnou dechberoucí probouzení krajiny. Všude vládne hladivé ticho, jen ptáci jsou vzhůru, machrují na holky a potenciální soky. Nad každým rybníkem se válí bílá mlha a rusalky se zdají na dosah, jakoby se smíchem odběhly teprve před malou chvílí. Ta ranní krása musí roztavit i srdce zavilého cynika (tedy pokud se dokáže povznést nad číselný údaj na hodinkách). Tak až váš jindy nerudný šéf přijde ráno do práce s fotoaparátem (nebo i bez něj) a lehce přihlouplým úsměvem na tváři (jako se vracím já, i když šéfuju jenom Faltejskové), a zasněně vám oznámí, že vstával v pět, nemějte strach, nemusíte volat do blázince.