Ptákoviny

Zoo nejsou jenom gorily a sloni. Já se tentokrát zaměřila na ptactvo, aby mu nebylo líto, že je opomíjené a málo obletované (i když upřímně, to obletování by si snad mohlo zařídit samo, ne?).

Tak například mají v pražské zoo tyhle kolpíky. To jsou opravdu velmi zajímaví tvorové. Těžko říct, jestli si ten, kdo je stvořil, chtěl prostě trochu zavtipkovat nebo mu ujela ruka anebo už pospíchal na svačinu, každopádně vznikl pták, který má tělo něžné ostýchavé krasavice a hlavu mimozemšťana.

Osobně bych pro něj navrhovala název Paradox, připadá mi takový výstižný. Nebo možná Jekyll a Hyde.

Tenhle malý ibis rudý působí velmi skromně, ale je to celebrita, dotáhl to až na národní zvíře Trinidadu a Tobaga a zdobí jejich státní znak.

To afričtí čápi, nesytové, si své jméno opravdu zaslouží. Mladí ptáci mají peří šedé, starým pákám vybělí, takže jsou na tom trochu jako my. Někde jsem se dočetla, že během námluv nabírá peří nesytů růžový odstín (doufám, že je to pravda). Prostě romantika jako prase.

A přesouváme se do slavné baletní školy. Tímto napravuji dávnou křivdu: Petr Ilijič se nechal zmámit labutěmi, ale všeobecně je známo, že nejlepšími baletkami jsou plameňáci. Jen se podívejte na následující fotografii. Znáte snad nějakou labuť, která by dokázala stát na jedné noze?

Baltení soubor má i svou primabalerínu (děkuji, pane B.)

Tahle kachnička mi trestuhodně pokazila pointu. Nazvala jsem fotku "mandarinka kachničková", protože    jsem ji považovala za kachničku mandarinskou. A ona je to kachnička šedoboká. Takže nic.

A nakonec miss zoo, pták z nejkrásnějšími řasami, zoborožec kaferský. Naše miss si vybrala černou toaletu a výrazné červené líčení. Říká se, že když na někoho upře oči a řasami zamává, je takový muž nadobro ztracen (a nejen protože ho odnese vichr z hor).

To bude asi tak všechno. V knize G. Durrella je jistý papoušek zvaný Papouš, který je strážcem lexikonu a každý den musí odříkat a provětrat nepoužívaná slova, aby nezahynula. Tak já jsem dnes provětrala pár opeřenců ze zoo.