Marcela Stoklasová vyrazila na chalupu se svými dvěma dcerami, Markétou (10) a Kačenkou (5). K tomu srdnatě přibrala tchyni Zdenu, s níž se sice zdaleka ve všem neshodla, ale přese všechno s ní udržovala relativně přátelské vztahy. Po příjemně stráveném dni (bylo nádherně) uložila dcery ke spaní, společně s tchyní umyly nádobí, shlédly téměř neúnosně romantický film v televizi a odebraly se na kutě. Tu noc je všechny navštívil ON.
Zdena se octla v jakémsi prvorepublikovém večerním podniku s tlumeným osvětlením. Seděla u stolku, zatímco na pódiu vyhrávala decentní kapela jednu příjemnou melodii za druhou. Kupodivu byla znovu mladá. Ne že by se vrátila do těch telecích let kolem osmnácti, zakotvila někde kolem mnohem sympatičtějšího dvojnásobku. "Smím prosit?" ozval se vedle ní sytý melodický hlas. Pochopitelně patřil muži. Zdenu příjemně zamrazilo. A pak se otočila. Uhrančivým pohledem ji sledoval sám Oldřich Nový a přetékal šarmem, který z něj sálal jako radioaktivní vlny. Protančili spolu celou noc. "Ženu jako vy hledám celý život," šeptal jí někdy nad ránem. "Staňte se mou a já vás budu do smrti nosit na rukou a hýčkat."
Marcela seděla o přestávce mezi natáčením jednotlivých scén v luxusním přívěsu, který měla na place sama pro sebe. Nedokázala myslet na nic jiného než na poslední natočené záběry. Vtom se ozvalo zaklepání, zřetelné, sebevědomé, nesmlouvavé. Než se stačila zeptat, kdo je za dveřmi, rozlétly se a dovnitř vkročil Johny Depp. "Marcelo," vydechl zastřeným sexy hlasem, "ty víš, proč jsem tady." Neřekla na to nic, jen mírně rozevřela rty a přimhouřila oči. "Ta scéna s polibkem všechno navždycky změnila," pokračoval naléhavě. Ano, i jí to tak připadalo. "Kašlu na Vanessu, už mě nebaví ta její mezera mezi předními zuby. Navíc není tak vzdělaná a sečtělá jako ty, Marcelo. Chci tě." Než se k ní sklonil, ještě v rychlosti zrekapitulovala, jaké si vzala spodní prádlo. Černá krajka. V pořádku. Může se oddat té spalující vášni bez ohledu na následky.
Markéta se připravuje v zákulisí na největší vystoupení svého života. Dívčí pěvecký sbor Berušky, jehož byla členkou, byl v rámci mezinárodního projektu vybrán jako ten nejlepší, a jako takový odměněn vzácnou poctou: hostováním na koncertě chlapeckého idolu s božsky rozcuchaným účesem, slavného Justina Biebera. Zazpívá si s nimi jednu píseň, a to česky! Za chvíli se má dostavit na krátkou zkoušku, aby se ještě před koncertem se sborem sladili. A už je tu. A vypadá ještě úúúžasněji než na plakátech. Některé sboristky omdlévají a jsou odtahovány ze studia. Zbylé na znamení sbormistryně začínají zpívat. Justin se zaposlouchá. Zarazí se. Naznačí posunkem dívkám, aby zpívaly dál. Jde blíž a pozorně naslouchá. Obchází všechny, až se zastaví... přímo před ní! Pohlédne Markétě do očí a v tom pohledu je všechno. Vzápětí ji vezme za ruku a položí si její dlaň na prsa. "Slyšíš, jak mi buší srdce?" ptá se kupodivu česky. "To je láska, bejby, ó bejby." A Markéta rozumí. Všechno v ní zpívá, když spolu kráčejí ruku v ruce na pódium zalité září zapadajícího slunce, aby všem fanouškům oznámili, že se zítra budou brát.
Kačka se zastaví před obrovskými dveřmi. Chce nahlédnout dovnitř klíčovou dírkou, ale nic není vidět. Zkusí vzít za kliku. Dveře se otevřou a za nimi se objeví svět tepla, barev a hudby, ozývá se veselý smích. "Ahoj, Kačenko, už tu na tebe čekám," řekne někdo. A Kačenka ho po hlase okamžitě pozná. Je to on, skřítek František z Kouzelné školky! Ty brďo! "Já už tě z televize dávno pozoruju a vím, že jsi prima holka. Budeme nejlepší kamarádi, chceš?" Uchopí její ručku do měkké žluté tlapky a Kačenka si pomyslí, že jí budou všechny holky ze školky stoprocentně závidět.
Je ráno. Malé i velké ženy už jsou vzhůru a chystají snídani. Vtom se otevřou dveře a v nich se objeví... "Mami, mami, táta přijel!" piští okamžitě nejmenší Kačenka. A opravdu. Pracovní problém, který ho měl původně uvěznit v Praze, se podařilo vyřešit nečekaně brzy a tak mohl přijet za nimi. Holkám přivezl čokoládu a slíbil, že je vezme k rybníku, své matce předal nový křížovkářský magazín a dal jí pusu na tvář, a když políbil svou ženu, pošeptal jí, že večer nechají děti s babičkou a vyrazí si na večeři jen ve dvou. Když zůstal stát u okna, kde ho rámovalo světlo letního slunce, upíraly se na něj čtyři páry rozzářených ženských očí. Koneckonců ráno bývá ON někdo docela jiný než ve snu. Teď jím byl na celé čáře Milan Stoklasa.
P.S.: Když hleděl do jejich rozzářených tváří, pomyslel si, že se to téměř úplně vyrovná pojídání naloženého romaduru a celonočnímu hraní počítačové hry Call of Duty, které měl na ten večer původně v plánu, dokud nezjistil, že až do zítřka bude probíhat plánovaná odstávka elektrického proudu.
K článku jsem si vypůjčila fotografii, jejímž autorem je Marco Bolognesi, a je k mání pod licencí Creative Commons Attribution/Share-Alike License na stránkách http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Beuty_rose_red_flat.jpg
