- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Bydlel jsem v Praze pod Vyšehradem a kino jsme měli v domě, ale po desetiletích promítání bylo zrušeno. Dům stojí a je opravený, ale kino už v krizi nikdo nevzkřísil a jsou tam sklady. C´est la vie. http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/gott-karel/c-est-la-vie-3641
roztrhl pytel, že? Ten kluk za oknem je jak z Bylo nás pět. Krásné. Ten strom by se mi asi líbil víc v barvě. Jinak moc pěkné, fčelko.
Ona černobílá fotka umí ten smutek, tu osamělost podtrhnout, aspoň mně to tak připadá. Kluk mě taky moc baví. Dík.
... nejvíc mne oslovilo kino ... fakt jsem dostal chuť chvíli posedět ... :-))
Tož to možeš, ale nejspíš jenom na schůdku u dveří
pro nás, (maskované) introverty, je samota někdy velmi vítaná :-).
když jsem viděl ten hrob - ve Skotsku jsem se (opět) zamiloval do britských hřbitůvků. Přijde mi, že mají mnohem, mnohem, mnohem lepší atmosféru, než většina našich - starobylejší, neokázalejší, důstojnější a úctyhodnější. Nafotil jsem toho tolik, že by to vydalo na řadu fotoblogů... mno, uvidím časem :-)
Díky, budu se těšit na "vaše" hroby. Ale něco vám řeknu, já jako dítě chodila na hřbitov velmi ráda, byla to u prababičky taková moje tajná vášeň, četla jsem jména, porovnávala výzdobu, hledala hroby dětí atd. Asi to není úplně normální.
Fotky jsou moc pěkné, nápadité v hledání kompozice a mají něco jako "vnitřní puls". Možná mi ale v černobílém provedení připadají trochu více nostalgické. Což ale k tématu samoty zase docela sedí.
Díky, Marku, mně to prostě jinak nedalo, není to zrovna veselé téma, proto jsem potřebovala sáhnout po staré dobré černobílé.
... nebo vy jste chytla focení (třeba zrovna bylo samo) - každopádně patříte k sobě, a je úžasné pozorovat, jak se z vás stává paní fotografka...