Jak se to má s Evou

Dnes pro vás mám takový malý test představivosti. Snad vás bude bavit.                                                                                                                  

Všechno už bylo předem rozhodnuto, když had podal Evě jablko. Jestliže totiž žena dostane záhadné jablko s příslibem (třeba jen pmyslné), bude chvíli váhat, v duchu si opakovat a zdůrazňovat všechny důvody,      proč NE, nakonec ale podlehne, protože je obdařena představivostí a vidí dopředu, co všechno by mohlo být, kdyby... i kdyby to pak nebylo. A tak ukousla.

A pak se všechno pokazilo.

Slunce vystřídal mráz, ráj bílé prázdno. Žena zdrceně klesla na kolena, trýzněná pocitem viny.

Po tvářích jí stékaly potoky slzí a stávaly se ledovými stužkami.

Ale byla to žena. Proto nakonec slzy otřela a vstala. Pochopila, že je na začátku dlouhé cesty, která je hrbolatá, plná kamení a vede do kopce. Nu co, pomyslela si, na kopci bude alespoň větší rozhled. A šla.

A když se žena rozhodne, že někam dojde, tak tam dojde. I kdyby měla překonat zasněžené vrcholy vysokých hor.

 Plavit se přes sedm moří od Ohňové země až po Špicberky.

Klopýtat nekonečnou pouští, hledat pískem zaváté stezky kolem k nebi se zvedajících pyramid podle hieroglyfů na stěnách rozvalin zádušních chrámů

Protože má svůj záchytný bod. Kotvu, která ji poutá se zemí, a přitom může mít hlavu v oblacích. Díky ní se nakonec dostane tam, kam je třeba, i kdyby to bylo na 100 000 mil daleko a 100 000 sáhů vysoko.

Tak se jí drž, milý Adame, a budeš se mít dobře. Získáš zem i oblaka.