Chvojen - místo, kam se člověk musí vracet.

Kostel sv. Jakuba a Filipa na Chvojně vznikl na začátku 13. století, ale už dávno předtím tu stálo keltské hradiště. Stavba není nijak opulentní, uvnitř nenajdete zlato, stříbro, drahé kamení, zato je tu unikátní dlažba ze 14. století a za pozornost stojí nádherné a velmi staré fresky uvnitř kostela, ze kterých jde tak trochu mráz po zádech. Tolik k historii. Pro mě má tohle místo zvláštní kouzlo a není to jenom tím, že je v podstatě za humny. Je tu zkrátka to "něco", kvůli čemu sem chodím zas a znovu. Za listopad si můžu návštěvu odškrtnout, právě při ní jsem pořídila následující fotografie. Další bude v prosinci, až sem půjdu na Vánoce s dětmi zpívat koledy. Pohádky v televizi jsou fajn, ale tohle je asi tisíckrát vánočnější.

To je on.

Fotila jsem kamenné sloupky a na zídce se objevil bažant. Samozřejmě, že než jsem přeostřila, byl v čudu.

Hřbitovní kvítí.

Pro mě neodolatelné zátiší.

Ještě jednou, abyste si ho vychutnali.

Reliéf na zdi kostela.

Moje další slabůstka.

Staré oloupané železo, to je moje.

Stínohra.

Ořešáky za kostelem.

Kamenný sloup, údajně silně pozitivní místo.

Autoportrét.