Hospodářská krize do které se dostalo světové hospodářství v posledních dvou letech poslala české veřejné finance na "maďarskou" stezku směrem ke státnímu bankrotu. Dluhy eskalují a ochota veřejnosti snížit veřejné výdaje je nízká. Co s tím? Především si musíme uvědomit, kdo nás na tuto stezku poslal. Byla to ČSSD a především Vladimír Špidla a jeho následovníci. Právě tito lidé roztočili kohoutky veřejných výdajů pod heslem "zdroje tu jsou". Následky už vidíme. Deficit letošního státního rozpočtu přesáhne 150 mld kč. Výhled na příští rok je deficit 230 mld. kč. a jen na úrocích veřejného dluhu každý rok platíme téměř 50 mld. kč. Pokud si nepřejete státní bankrot, tak nevolte ČSSD.
Podívejme se na to, jak se to vlastně stalo, že český veřejný dluh již přesáhl 1000 miliard Kč a dále prudce roste. Je to jednoduché. Stačí postupovat chronologicky:
1. Komunisté do roku 1989 dělali téměř vše špatně a československá ekonomika upadala. Jednu věc ale dělali relativně dobře a to byla rozpočtová politika. Nějaké dluhy v dolarech jsme měli, ale nebylo to moc a navíc ve stejné výši jsme poskytli úvěry "spřáteleným" režimům. Oproti Maďarsku nebo Polsku jsme na tom byli mnohem lépe.
2. Transformace u nás tedy začínala z lepší pozice než v Polsku nebo Maďarsku. A Klaus, který československé a české veřejné finance řídil v letech 1990-1997 byl tvrdým a nekompromisním zastáncem vyrovnaného státního rozpočtu. Dokonce navrhl uzákonit vyrovnaný rozpočet jako ústavní princip. Tento jeho návrh neprošel kvůli společnému řevu levice a lidovců, kteří čekali, kdy konečně budou moci nasekat dluhy a rozdat je svým voličům.
3. Jakmile byl Klaus odstaven od české státní kasy, tak začaly dluhy prudce růst. Zeman byl přesvědčeným keynesiáncem a tvrdil národu, že v době stagnace si vláda půjčí a hospodářství rozjede a až bude konjunktura, tak se dluhy z růstu ekonomiky samy zaplatí. Klausovi se to moc nelíbilo a tak prosadil tzv. Toleranční patent ve kterém zavázal vládu ČSSD k tomu, že deficity státních rozpočtů se budou do roku 2002 postupně snižovat opět směrem k vyrovnanému rozpočtu.
4. V roce 2001 ale přišel v ČSSD k veslu Vladimír Špidla, který Zemanovy závazky nehodlal plnit a vyhlásil program "zdroje tu jsou". S tímto programem bohužel vyhráĺ volby. V letech 2002-2006 roztočil dluhovou spirálu Bohumil Sobotka. O Keynesovi už se nemluvilo, protože Sobotka neměl o ekonomii žádné ponětí. Prostě dělal dluhy a to rychle a velké. V českých dějinách neexistuje žádný jiný ministr financí který by nasekal takové dluhy jako on. Jediné jeho i naše štěstí spočívalo v tom, že HDP rychle rostlo.
5. Topolánkovy vlády se pokusily osekat veřejné výdaje, ale snížily rovněž daně, takže ve výsledku se hospodaření státu příliš nezlepšilo a navíc přišel prudký pokles HDP. Takže nyní jsme na "maďarské" stezce a pokud se s tím rychle nezačne něco dělat, tak se státního bankrotu skutečně dožijeme.
