Naše křesťanská civilizace má hluboké kořeny, které si pod náporem sekularizace už často ani neuvědomujeme. Někteří čtenáři pravděpodobně budou protestovat i proti tomu, že jsou součástí nějaké civilizace. I ti z nás, kteří jsou zcela sekularizováni a v životě nebyli v kostele, jsou civilizačními zásadami křesťanství ovlivněni a v zásadě je dodržují. Mám zde na mysli především organizaci času. A zde se dostáváme k problému neděle a její funkce.
Neděle je dle biblického poselství dnem, kdy Bůh dokončil stvoření světa. V 2. kapitole, 1. knihy Mojžíšovy (Genesis) je psáno dle kralického překladu toto: "A dokonal Bůh dne sedmého dílo své, kteréž dělal: a odpočinul v den sedmý ode všeho díla svého, kteréž byl dělal. I požehnal Bůh dni sedmému a posvětil ho: nebo v něm odpočinul Bůh ode všeho díla svého, kteréž byl stvořil, aby učiněno bylo." Od tohoto ustanovení základní knihy naší civilizace je neděle dnem, který je vyhrazen odpočinku.
Pokud neděle byla vyhrazena odpočinku, znamenalo to také, že ostatní dny byly vyhrazeny práci. Toto rozdělení trvá s malými změnami dodnes. Pokusy zrušit neděli se vždy ukázaly být neprosaditelné. S nástupem sekularizace od 19. století se role neděle v naší civilizaci snižuje. Je to způsobeno jednak ústupem křesťanské víry v mnoha dříve křesťanských státech a také rozmachem alternativních způsobů života. Velkou změnu přinesla rovněž 2. polovina 20. století, kdy se podařilo v naší civilizaci získat druhý volný den v týdnu, kterým je sobota. Není to tak dávno, co jsme tuto civilizační vymoženost získali, zhruba 40 let.
Pro politika představuje neděle velký legislativní problém. V moderní společnosti je totiž velmi obtížné zastavit a neposkytovat některé služby a tak v posledních desetiletích probíhá nepřetržitý zápas o to, co se v neděli dělat může a co už nikoliv. Jednotlivé "křesťanské" státy se v přístupu k neděli podstatně liší. Ve Francii například jsou obchody v neděli zásadně zavřené a otevřeno mají pouze vlastníci obchodů, kteří se hlásí k islámu. Muslimové, jak známo, světí pátek a Francie jejich víru respektuje. Podobně je v neděli zakázán obchod ve velké části evropských států včetně například Rakouska a Německa.
U nás je postoj vůči neděli velmi liberální a obchodovat se tedy ani v neděli nezakazuje. Je to dobře nebo špatně? To je otázka, na kterou není jednoznačná odpověď. Alespoň já ji nemám. Na jednu stranu je pravda, že zákaz obchodování v neděli škodí hospodářství, snižuje obchodníkům zisky a ničí pracovní místa. Na druhé straně sám jsem rád, že v neděli do práce chodit nemusím. Pravdou je ale taky to, že i v neděli se rodí děti a v porodnicích musí sloužit lékaři a sestry a že i v neděli musí jezdit vlaky, tramvaje a autobusy a jejich řidiči tedy také musí do práce. Jde tedy nejspíše o to najít rozumnou míru pro omezení nedělních aktivit.
V poslední době je předmětem sporu i nedělní sekání trávy na zahradách. Pokud se nemýlím, tak se tento spor dostal až k ústavnímu soudu. Některé obce totiž vyhláškami zakazují nedělní sekání trávy na zahradách s odůvodněním, že to porušuje nedělní klid. A jsme opět u toho, co je to nedělní klid a jak jej každý z nás chápe. Můžeme se přít i o neděli, ale asi nikdo z nás nebude by o ni nechtěl přijít. Buďme tedy rádi, že ji Bůh hned při stvoření světa posvětil.
