Veřejné mínění v Británii a dalších státech, které se definují jako "Západ" před několika dny rozbouřilo rozhodnutí skotského ministra spravedlnosti o propuštění libyjského teroristy z vězení. Vlna rozhořčení se přelila přes Atlantik do USA a také v Evropě kritika roste. O co jde? Myslím, že o samou podstatu naší civilizace a naši schopnost hájit naše hodnoty a způsob života před teroristy. Rozhodnutím skotského ministra spravedlnosti o propuštění teroristy si sami pod sebou řežeme větev. A týká se to nejen Skotska, ale také Británie a celé naší západní civilizace.
V celém případě jde o samu podstatu spravedlnosti. Libyjský občan byl usvědčen v řádném procesu z toho, že naplánoval a provedl atentát na civilní letadlo a způsobil tak smrt více než 100 lidí, občanů Británie, USA, Kanady a několika dalších států. Tento hanebný teroristický útok byl proveden s požehnáním libyjského diktátora Kaddáfího.
Za tento čin byl Libyjec řádně odsouzen k trestu doživotí ve skotské věznici. Před několika měsící bylo zjištěno, že tento vězeň onemocněl rakovinou a tři britští lékaři nezávisle na sobě potvrdili, že mu zbývá již pouze několik měsíců života. Na základě této informace a žádosti samotného vězně rozhodl skotský ministr spravedlnosti o tom, že terorista bude z vězení propuštěn. To se také stalo a terorista byl s velkou pompou uvítán v Libyi jako národní hrdina samotným objednatelem atentátu Kaddáfím.
Příbuzní obětí teroristického útoku z Lockerbie se samozřejmě okamžitě ozvali a proti propuštění protestovali. Marně. Skotský labouristický (socialistický) ministr spravedlnosti si vyložil "spravedlnost" po svém a prostě teroristu propustil. Okamžitě se začalo spekulovat o tom, zda nebyl terorista propuštěn proto, aby britské firmy dostaly v Libyi ropné koncese. Britský labouristický premiér popřel, že by se tak skutečně stalo, otazníky ale zůstávají.
Hlavní otázkou ale zůstává, zda propuštění teroristy je aktem spravedlnosti nebo nikoliv. Osobně jsem přesvědčen o tom, že nikoliv. Je to výsměch všem obětem i jejich příbuzným. Je to také výsměch všem těm, kteří se podíleli na vyšetřování, dopadení a odsouzení libyjského teroristy. Nemoc vězně není žádným skutečným důvodem k jeho propuštění. Zvláště potom v případě, kdy svou vinu nikdy neuznal a neprojevil žádnou lítost. Aktem spravedlnosti by bylo povolit příbuzným dodatečné návštěvy vězně nebo něco podobného. V žádném případě ale nikoliv jeho propuštění.
V tomto případě žel zvítězila levičácká doktrína "lidských práv" teroristů. S tím se nelze smiřovat. Takové rozhodnutí povzbudí všechny diktátory a teroristy. Skotský vzkaz budou číst takto: "Ikdyž Vás chytíme, a ikdyž Vás odsoudíme, tak se nemáte čeho bát. Nakonec Vás stejně pustíme domů." A tento vzkaz bude povzbuzením pro všechny naše nepřátele. Připojme se proto k bojkotu skotské whisky a nekupujme ji.
