Volby do Evropského parlamentu zahájily proces formování nových evropských institucí. Parlament je již ustaven a nyní přichází na řadu Evropská komise. V jejím čele stál od roku 2004 až dosud bývalý portugalský premiér José Barroso. V těchto dnech a týdnech se rozhoduje o tom, zda bude v předsedání Komisi pokračovat nebo nikoliv. Jak to dopadne? Příští týden se o tom rozhodne ve Štrasburku.
Barroso si získal podporu všech 27 vlád členských států EU a zatím nemá žádného protikandidáta. Stále ale není jisté, že se opravdu novým předsedou EK stane. Největší problémy mu začal dělat nově zvolený lídr evropských liberálů a bývalý belgický premiér Guy Verhostadt. Právě tohoto muže totiž Barroso porazil v roce 2004. Verhofstadt se nyní hodlá "pomstít" a "mydlí" Barrosovi schody kde může.
Barroso potřebuje získat podporu Evropského parlamentu k tomu, aby mohl sestavit novou Komisi. Na ustavujícím zasedání v červenci odmítli socialisté, liberálové, zelení a komunisté o této podpoře vůbec jednat. Na program se to dostane příští týden. A jak to dopadne není zdaleka jisté. Zelení se už vyjádřili, že Barrosovi podporu nedají za žádnou cenu. EPP naopak podporu dodá, protože Barroso patří k této politické rodině. Jak se zachovají socialisté a liberálové ale nikdo nedokáže odhadnout.
Barroso začal tento týden obcházet jednotlivé poslanecké skupiny se svým čtyřicetistránkovým "programem". Píše v něm, že bude prosazovat "chytrou regulaci", snížení objemu evropské legislativy o 25% a podporu pro "podnikatelského ducha". Má tam ale také spoustu slibů týkající se "boje s klimatem" a posílení Evropy. O Lisabonské smlouvě říká, že ji podporuje a bude rád, když začne platit hlavně z toho důvodu, že už se EU konečně bude moci začít bavit o "politice" a nikoliv o institucích.
Když jsem jej v pondělí večer na naší frakci poslouchal, musel jsem uznat, že v tom "umí chodit". Před pěti lety jsem jej podpořil, protože je to atlantista, stoupenec volného trhu a navíc člověk z malého a relativně nového členského státu. S většinou legislativy, kterou jím vedená Komise prosadila, ale nesouhlasím. Zákaz žárovek, likvidace českého cukrovarnictví, šílená antidiskriminační legislativa a nesmyslný "boj s klimatem" jsou věci, které moji podporu neměly a nemají.
Co teď? Mám Barrosa podpořit, nebo nikoliv? Mám riskovat, že tam přijde někdo jiný? Dnes jsem si přečetl v novinách, že Sarkozy už čeká na příležitost a po odmítnutí Barrosa tam nasadí svého Fillona. Ten by nám asi často opakoval Chiracovu tezi, že jsme "propásli dobrou příležitost mlčet". Uvítám Vaše doporučení.
