V pátečních Hospodářských novinách vyšel zajímavý článek Nicholase D. Kristela – sloupkaře z The New York Times s názvem „Jak se naučit myslet aneb proč nevěřit expertům“. Zabývá se obecně problémem věrohodností expertních předpovědí, jak tyto předpovědi působí na veřejné mínění včetně toho proč tito experti včas na možné finanční problémy neupozornili.
Autor článku uvádí, že profesor Philips Tetlock z Kalifornské university ve své knize „Expertní politický úsudek“ na základě dvacetileté studie cca 82 tis. předpovědí z úst 284 expertů zjistil, že předpovědi expertů z oblasti jejich specializace byly v průměru jen o něco málo lepší, než-li nahodilé odhady lidí různých profesí k vybrané tématu. Zajímavé bylo i to, že čím proslulejší odborník / expert, tím byly výsledky předpovědí horší - nepřesnější oproti expertům zcela neznámým. Profesor Tetlock těmto ze strany novinářů a televizních stanic tolik vyhledávaným expertům s odkazem na „vynálezce“ tohoto dělení - sira Isaiha Berlína, říká „ježci“( vidí a hodnotí problém spíše černobíle, jsou si svými závěry více jistí ). Naopak „liškami“ nazývá lidi / experty, kteří jsou při hodnocení situace obezřetní, pragmatičtější. Lidově řečeno více používají zdravý selský rozum. Tzv. „lišky“ prý daleko častěji dokážou správněji vystihnout podstatu problému, aniž musí být experty na daný problém. Důležité bylo i zjištění, že obecně se odbornost hodně přeceňuje. Je uváděn úsměvný příběh, kdy fiktivní expert, kterého ztělesní najatý herec v přednášce na téma vliv matematické teorie her na vzdělávání lékařů sklidil za přednášku velký obdiv, ačkoliv tato byla zbavena svého obsahu a herec jen vtipně glosoval. Výsledek studie tedy jasně prokázal, že zbožšťování expertů“ není namístě. Jaké ponaučení si z uvedené studie vzít pro naše podmínky. I naše média neustále oslovují oblíbené a dá se říci stále stejné politology, finanční analytiky, ekonomy, sexuology a experty na kdovíco. Oni to samozřejmě musejí dělat. Musejí vytvářet u veřejnosti záruku jisté serióznosti dané předpovědi, těžko asi bude ČT k problematice „globálního oteplování“ oslovovat dojičku, i když dle výše uvedené studie kdoví. Podstatné je to, že veřejnost si po čase na „ksicht“ experta zvykne a začne mu logicky věřit více, než-li jiným expertům, které nezná a o jejichž názoru se nikdy nic nedozví. Síla médií je mimo jiné i v tom, že dokážou po krátké době vytvořit celebritu a ovlivnit chování a bohužel i myšlení lidí. Lid se chce bavit, tak během krátké doby se oblíbený sexuolog, ekonom atd. stane součástí našich domácností v podobě různých soutěží, „legračních“ talk show a lid si ho zamiluje či naopak. Zabránit tomuto jevu nejde, byla by to i pitomost. Proč by známý expert, pokud má charisma a má co říci, nemohl vystupovat v radiu či televizi. Každý se musí nějak živit. Problém spíše vidím v tom, abychom si při přebírání a hodnocení zásadních – společenských událostí ze strany těchto expertů uvědomili, že se jedná pouze o názor jednoho, jediného člověka, že ač může vystupovat 100 x erudovaně a sympaticky, vždy je to jen jeden z mnoho a mnoha miliónů názorů na této planetě a že jeho názor může být v dané chvíli a situaci i zcela mimo mísu. Všichni známe ty mladé hochy, kteří nám v perfektně střiženém obleku, bez mrknutí oka, v hlavním vysílacím čase TV, či novinách sebevědomě sdělí cenový vývoj akcií na burze, který se posléze ukáže jako úplná pitomost. Někdy na toto zapomínáme a pro sympatický kukuč přehlížíme podstatu problému a naivně věříme expertům, kteří o problémů vědí někdy jen o málo více, než-li veřejnost. Nejvíce se děsím i tzv. expertů, kteří se vyjadřují ke všemu. To známe hlavně z politiky. Mimo jiné, vzpomínáte na různé TV reklamy v nichž vystupovali známí herci a lidu říkali, aby své finance vložili do kampeliček, privatizačních fondů atd. Jak to často dopadlo nemusím dodávat.
Teď, babo raď. Jak poznat experta „lišku“ od „ježka“. Recept na to asi neexistuje, kdo by ho věděl, šel by si dávno už pro Nobelovu cenu To bychom si každý museli vést soukromou databázi všech možných expertů a zpětně hodnotit pravdivost jejich tvrzení, přičemž výsledky některých jejich předpovědí bude možno ověřit i za stovky a stovky let. Tolik času věru nemáme. Já nikomu nic radit nebudu, nemám na to právo a nechci si hrát sám na experta. Řeknu jen jak rozlišuji lišky a ježky já. Věřím své intuici. Informace od ježků a lišek si vyslechnu a zařídím se pak klidně zcela jinak. Často se mi však stane, že jsem mimo mísu a pak koukám jako „ježek“, i když oni koukají docela mile, ne?
A propó, přes všechny studie a výsledky je nakonec dobře, že máme lišky a ježky – máme aspoň možnost si z něčeho vybrat, ne ? Mezi námi, oni nám průběžně kecají "obě zvířátka".
