Přes všechny současné peripetie jsem přesvědčen, že žijeme v krásné zemi i relativně solidní době. Většinou permanentně na něco nadáváme, ale ve skutečnosti se máme v drtivé většině dobře ( materiálně i duchovně ). Česká zakyslost je myslím trochu hraná póza. Když nás něco naštve založíme si blog, facebook a chrlíme svá vyznání, trápení a moudra ( jako teď já :--).
Koho to nebaví, zajde se rozptýlit do hospůdky, divadla nebo třeba s přáteli vyrazí na kole. Někoho zklidní večer manželka. Naštěstí většina našich obav i splínů má jepičí život. Jasně, zadlužování naší země a potomků mne nečiní také klidným. Stejně tak bezpáteřnost, drzost, hamižnost a myšlenková prázdnota našich vládních i komunálních představitelů je nebetyčná. Osobně bych nejraději všechny bolševiky hnal bejčákem až do Pchjongjangu, ale to se mi asi už nepodaří. Když si čtu příspěvky blogerů, největší ohlasy a emoce vzbuzují vždy reakce na aktuální politické dění. Je to přirozené. Cítíme, že z nás politici dělají voly a nechceme si to nechat líbit. Máme právo i povinnost se ozvat a říci svůj názor. Dvacet let nás pořád něco štve a dalších dvacet ještě bude. Někdy to vypadá, že naše životy řídí jen bláboly Paroubka nebo jiného potentáta.
Každé ráno cestou do práce vidím kolem sebe zasmušilé tváře. Narazit na příjemný obličej se rovná malému zázraku. Jako balzám na duši na mne působí hloučky chichotajících se slečen, které si nahlas probírají své „love story“. Je to osvobozující pohled.
Jezdím nyní do léčebny dlouhodobě nemocných za matkou, která je po mozkové příhodě. Tady je možné vidět reálné životní problémy lidí bez rozdílu věku. Návrat do života tu není zadarmo. Ne každému se to také podaří. Když tam dorazím už ve dveřích ležícímu – ženskému osazenstvu naoko vynadám, že jenom leží, spí nebo jí. Pak jim zavelím rychle vstát, nelenošit, protože venku jim stojí práce. I když většina z nich se bez pomoci ani nehne, na očích i na tvářích je vidět potěšení, že se něco děje, že zase přišel ten cvok z Prahy. Sterilní a nudná atmosféra se jim aspoň na chvilku promění na malý chaos. Některé pacientky se pochlubí jaký pokrok v rehabilitaci dosáhly. Nejezdím tam nikoho litovat, to nepotřebují. Čeho se jim vrchovatě nedostává, tou jsou občasné doušky humoru a nikdy nekončící naděje na zlepšení zdravotního stavu.
Každý máme jinak velkou svíci života. Základ je nenechat se ničím otrávit. Kdo na to má, měl by kolem sebe rozsévat dobrou náladu. Bez humoru by to bylo k nežití.
Za sebe politikům 4. cenové skupiny Raj vzkazuji:
„Mám vás na háku. Pro mne zůstáváte partou plebejců vynesených řadou šťastných okolností do funkcí a pozic, na které odborně i mravně nestačíte. Možná se řada z vás za funkční období stačíte materiálně zabezpečit, ale za jakou cenu. Slušní lidé vámi opovrhují. Vím, vám je to jedno, ale nezapomínejte, že žádný strom neroste až do nebe. Věřím ( možná naivně) , že jednou budete vystřídáni lidmi, za které se nebudeme muset stydět.A to nejdůležitější na závěr. I když mne často neskutečně se...... na to, abych si užíval každý den života, vás naštěstí vůbec nepotřebuji.
