Zdravím a přeji hodně pracovních úspěchů.

Nicméně - po čtyřicetileté praxi v oboru, kam lidé přijdou proto, že se tak nějak ostýchají jít k psychiatrovi, psychologovi či psychoterapeutovi, vím, že nikdy nejde o 100:0. Často jsem vyslechl tvrzení jedné strany, aby třeba za měsíc přišel partner/ka a pohled na problém byl poněkud odlišný, i když v první fázi se zdálo vše přehledné.

Nikdy už nehodnotím toho nepřítomného jakkoli, protože to všechno může být úplně jinak. Chlapi jsou přímočařejší, ženy se většinou stylizují do role chudinky. Jistě, existují extrémní případy - alkoholismus, promiskuita, tam to asi spravit půjde dost těžko (i když vím o mých pacientech, kteří to nakonec zvládli).

Chyby děláme ve vztahu všichni. Otázkou zůstává, jestli jsme si ji schopni přiznat.

Tomáši, naprosto s vámi souhlasím, nic není černobílé a málokdy je chyba pouze na jedné straně. Nicméně- tohle je úryvek z knížky, je to tedy řekněme trochu literárni

Víte jak to je..když je v manželství problém, můžou za to obě strany..manželka i tchýně..

Nic lepšího, než tuhle otřepanou větu tam nemáte?

Hm. Nevím, řekněme, že neznám práci psychoterapeutů na vlastní kůži, jen zprostředkovaně. Ale asi bych nebyl vhodnou cílovou skupinou pro povídku nebo knihu, tak nějak jsem přesvědčený, že psychoterapeut nepojmenovává, ale napomáhá pojmenovat. A měl by to navenek dělat neangažovaně. Uvnitř může soucítit, možná...ale to by ho brzy příběhy klientů zválcovaly.

Taky je to celé moc rychlé, přímočaré. Pochybuju, že by terapeut po prvním sezení a jednom krátkém příběhu, jednostranném, soudil :)

Berte jen jako názor, ok?

Asi byste byl překvapený, kolik terapeutů si některé příběhy bere k srdci. Nicméně tenhle příběh je vytržený z kontextu, musel byste znát celou knihu, abyste pochopil, proč se tady psycholožka chová tak, jak se chová.

Já nechápu ty chlapy, co si udělají druhou várku dětí, místo aby začali normálně žít.... cestovat, užívat si života - místo toho jedou zase nevyspání, pleny, řev, unavenou a podrážděnou maminku, novou hypo...a pak je jim najednou 70.😅 Když už se rozhodnu jedné megery zbavit, nemusím si přeci kvůli tomu pořizovat na stálo novou...🤷🏻‍♂️😀

Viléme, naprosto s Vámi souhlasím. Vlastně by mě motivace těch chlapů zajimala. Hodilo by se mi to do další knihy😅

Myslím, že nejvíce ohrožuje manželství (a jakýkoli vztah) špatná komunikace. Buď žádná, nebo snaha pouze z jedné strany. Takhle nemůže mít žádný vztah dlouhého trvání. Egoista, často s narcistními sklony, nikdy nejedná fér a nikdy nepřizná svoji vinu. Vše obráti proti druhým/druhému.

Rád bych se Vás zeptal:

Svoji klientku oslovujete křestním jménem. Je to běžná praxe? Z čího popudu k tomuto dochází? Stran klienta, nebo stran jeho terapeuta? Zdá se mi to totiž bližší nežli pouhé "paní Nováková" nebo "pane inženýre".

A jak to bývá s oslovením terapeuta klientem?

Děkuji Vám za odpověď.

Řekla bych, Pavle, že je to dnes už poměrně běžné, ale samozřejmě záleží na konkrétním psychoterapeutovi, co mu víc sedí. Já obecně nejraději říkám lidem jménem, přijde mi to pro komunikaci lepší, oslovení paní Nováková je hodně formální. Vychází to spíš od terapeuta, který se klienta zeptá, jestli ho může oslovovat jménem.

Pokud to není vymyšlená povídka, tak je to jednoznačný důvod se vaší praxi vyhnout širokým obloukem. A na stížnost na etickou komisi čap.

Doporucuju si obecne vzdy, nez neco okomentujete a zacnete vyhrozovat komisemi a tresty, zjistit nejake informace. Kdybyste se aspon podival na muj profil, zjistil byste, ze jsem spisovatelka a je to úryvek z mé knihy.