Jak xenofobní Češi utopili dvě děti

Rozmohl se nám tady takový nešvar... tahání rasismu tam, kde není. Zneužívání smrti dětí k politické propagandě je mimořádně cynický čin.

 Ať už je to Aylan, který zemřel kvůli hamižnosti svého otce a kterého novináři naaranžovali, aby měli dojemnější fotky. Nebo ať jsou to dva malí vietnamští kluci, kteří se utopili v jezeře Lhota. Přiživují se na nich ti, kterým vadí, že mají Češi a Vietnamci normální vztahy a chtějí nás házet do rasistického pytle.

Obvinění z rasismu přicházejí od Čechů, kteří nenávidí jinou skupinu Čechů a chtějí neštěstí vietnamské rodiny zneužít pro svůj politický boj. A pro vytváření etnického napětí tam, kde byl dosud klid. Národnostní konflikty jsou totiž skvělý zdroj témat a peněz jak pro politickou kariéru, tak pro etnobyznys.

Přihřívat si svoji politickou polívčičku na něčí osobní tragédii může jen bezcharakterní člověk. A je celkem jedno, zda je to "hodnotově ukotvený" Ivan Gabal (Zelení), nebo nějaký oikofob, který se neustále snaží dokázat, jací jsou ti Češi odporní rasisté.

Je příznačné, že ještě nebylo nic vyšetřeno. Neví se, co a kdy se skutečně stalo. Ale známé firmy (přečtěte si, co za nenávistné výlevy píší například Forum24, Romea, aktivisté typu Karel Paták) si vystačí s Čechy hanící zprávou jakési paní v Blesku a se špatně skrývanou radostí flagelantů, stydících se za póvl mezi kterým jsou nějakým omylem osudu nuceni žít, okamžitě rozjíždějí  rasistickou kauzu plnou nenavisti vůči svým spoluobčanům. 

Není pravděpodobné, že by se to celé v případě jakýchkoliv jiných dětí odehrálo výrazně jinak, snad až na jazykovou bariéru. Je to tragédie, ke které došlo selháním lidí.

V první, druhe i třetí řadě rodičů, kteří nechali děti bez dozoru na břehu zatopené pískovny, kde je koupání na vlastní nebezpečí. A pak i personálu pláže, který si dlouho nedokázal připustit, že by na jejich poklidném prosluněném jezeře mohlo dojít k tragédii. Ale na tom se oikofobní skandál vytřískat nedá.

Pro všechny tyhle "bojovníky", kteří neváhají využít osobní neštěstí jako zbraň ve svojí svaté válce, mám vzkaz: Chcete pro ty nešťastné rodiny co tragicky ztratily své děti něco udělat? Rodiče si budou svoji chybu vyčítat do konce života. Vyjádřete jim upřímnou soustrast a jinak držte prosím ty své nevymáchané pusy zavřené. Na tu vaši "svatou válku" opravdu není nikdo zvědavý.