Vždycky v srpnu vypuknou hádky a spory o Prague Pride. Lidé přejí LGBT festivalu různé věci. Já letošnímu Pride přeju v podstatě jednu jedinou věc:
Lásku místo hry na revoluci. Návrat k pozitivnímu poselství vzájemného soužití z jeho začátků. Bez prostituujících politiků, firem provozujících módní PR virtue signalling, davů kinderrevolucionářů lhostejných k tomu, proti čemu se vlastně vymezují a hlavně, bez konfrontačního politického aktivismu, který je negativní vůči většinové společnosti.
Pride na svém počátku v roce 2011 měla za motto TOLERANCI, za úkol pozitivně motivovat ke vzájemnému pochopení a soužití z obou stran, vzdělávala a bavila.
Mnozí si jistě karnevalovou party a bohatý program užijí i teď. Ale poslední léta se do oslavy sounáležitosti a dobrých vzájemných vztahů vtírá čím dál silnější pachuť konfrontace a politického aktivismu. Na akci se nabalilo spousta víkendových revolucionářů a pochybných progresivistických politiků s light verzí třídního boje proti "zlé, diskriminující, heteronormativní" společnosti. Ti by nejspíš byli rádi, kdyby se z Pride stala truc-akce s "bojem" proti čemukoliv většinovému, jakoby většina byla nepřítelem.
Dokud se Pride nevrátí ke svým začátkům, dokud místo pozitivní oslavy dobrých vztahů a toho, že můžeme "být jiní" bude zamořená politickým PR, negací, hledáním nepřátel, pokusy o třídní boj a pomalu povinným virtue signallingem, tak mě tam nikdo nedostane.
A možná si s přáteli uděláme svoji "Pride". Pohodovou párty pro všechny, kteří neřeší koho a jak miluje ten vedle: buď hetero, lesba, transka, furrík, kožeňák ... ale nebuď blbec!
