Na facebooku se objevilo skandální video. Polonahý muž klečící na kolenou a žena, která jej bičuje. Ten muž je brněnský radní a aktivista Žít Brno Matěj Hollan. A na facebook ho nahrál on sám.
Jak sám vysvětluje: „Včera jsme náhodou vlezli do jedné hospody ve Lvově na hlavní třídě. Nic na ni nebylo zvláštního. Kromě toho, že tam holky důtkama šlehaly nějaký kluky po zádech, v otevřeném prostoru. Už hodně dlouho jsem přemýšlel o tom, že bych něco takovýho chtěl vyzkoušet. Není to žádný nasilný zneužívání druhých lidí, je to domluvená hra podle pravidel. A když naše ukrajinské průvodkyně viděly, jak se na to dívám, řekli pinklici, že bych taky chtěl. Neměl jsem čas to promýšlet, věděl jsem jen, že to prostě potřebuju zkusit. Bylo to dohromady zhruba deset ran. A bylo to super. Žádné následky v podobě poničených zad či psychických traumat. Některý věci si člověk prostě potřebuje zažít. Druhá věc je, že asi nebyl nejlepší nápad dávat to na Facebook. Ale když se už se tak stalo, tak bych se rád v prvé řadě omluvil všem, které to pohoršilo, urazilo a naštvalo. Je vás hodně. S cejchem submisivního chlapa se teď budu setkávat často. Nevadí mi to, protože to tak je. Nevadí mi bavit se otevřeně o závislotech, duševních problémech, vzácných chorobách, jakýchkoliv jiných odlišnostech a podivnostech, řešit nepohodlné věci a pomáhat lidem v problémech. K tomu občas potřebuju silnější zážitky, které nejsou úplně obvyklé. Pomáhá mi to v poznávání sebe sama.“ https://www.facebook.com/hollan.matej/posts/10207135927421333
Na samotné dominanci a submisivitě není nic špatného. Přestože si většina lidí nejdříve vybaví nějakou sadomaso karikaturu, bordel a nálepku zvrhlé úchylnosti, je dominance i submisivita mezi partnery přirozená lidská vlastnost, která se týká až 40% lidí v populaci. Jenže málokdo je ochoten ji přiznat sám sobě. A to je problém.
Hollangate alegoricky otevírá okno do světa, kde o politice a veřejném mínění rozhodují batikovaní absolventi fildy, okaté genderistky a politoložky, rachitičtí sexuálně nevyhranění zaměstnanci think-tanků a plaší brýlatí kariérní politici.
Do světa, který na policisty, vojáky, sportovkyně, jaderné fyzičky a řemeslníky kouká jako na nebezpečnou zvěř, kterou je třeba zregulovat. Který díky desítkám let tažení proti "nacionalistům" a "extremistům" nemá v politice žádné vůdčí osobnosti pro krizové chvíle.
Proč se to vyvinulo takovým způsobem? Snad to, jako už tolikrát v historii, způsobila hojná a dlouhá doba míru a prosperity, díky které si dopřáváme pohodlný luxus sociálního státu a lidskoprávního byznysu... a smířliví komunikátoři vymýšlející inovace pro "nový a krásnější eurostát" jsou víc v kurzu než neústupní tradicionalisté.
Pokud se v evropské politice realizují nepřiznaní submisivové, bude Evropa ochotně klečet a nastavovat těm, kteří jí říkají, že je nemorální děvka, co nestojí za nic.
A své nepřiznané naplnění hledat bůhvíkde, jak o tom píše velmi trefně kolega Konvička ve své práci Islám jako psychosexuální patologie. Bohužel. A přitom stačí tak málo – být upřímný sám k sobě.
Vždyť dominance a submisivita patří k sobě, ne proti sobě. Neoddělitelně se doplňují. Jako jin a jang. Jako pravice a levice. A pokud to socialistická EU se svým ukníkaným sociálním úředničením rychle nepochopí, špatně skončí.
"Představa, že s nájezdníky lze vyjít tím, že jim "podržíme" ... je evoluční zkušenost těch, kdo konflikty přežívali ne tím, že by je vyhráli, ale tím, že se nechali oplodnit vítězi poté, co vyvraždili jejich bojovníky." V. Fosh
Opraveno: nejednalo se o Hollanovu služební, ale o soukromou cestu.
