A to je právě ono - ženy jsou ty citové, věci neustále řeší, mluví o nich, hledají řešení, ale spíše než ty věci vyřešit, je pro ně důležité o věcech a vlastních pocitech z nich mluvit. Muži o pocitech až tak nemluví, muži mají cíl - věc vyřešit, uzavřít akcí a jít dál. Takže dva různé aspekty, které se ale nádherně doplňují. Proto nás ženy přitahují cílevědomí muži, protože tohle my potřebujeme - ten tah na branku, který nám třeba chybí. A muže zas na ženách přitahuje ta jemnost, to vnímání pochodů uvnitř. Protože protiklady se přitahují. Když člověk pochopí tuhle "spolupráci rozdílů", tak se na to třeba dokáže podívat trochu z jiného úhlu a bude schopný tu jinakost druhého ocenit a radovat se z ní. Já jsem např. zjistila, že je fakt příjemný umět manželovi říct (a přitom to tak i cítit) - to fakt super, že Ty dokážeš do věci tak šlápnout a dotáhnout ji dokonce = vyřešit ten problém, když já se mnohdy zadrhávám na tom, že hledám, čím se ten problém vlastně stal... A pak to vidím - já hledám příčiny, manžel nabídne řešení, navzájem si to oceníme a krásně nám to funguje.
Kdybychom byli všichni stejní - všichni jen pitvali příčiny a následky a nebo všichni jen podnikali rychlé akce na vyřešení věci bez pochopení jejího smyslu - kdybychom všichni byli stejní, tak se tady snad unudíme...
.
