Tentokrát opravdu naposledy o Lisabonu

Blíží se další cesta, ale já jsem občas při prohlížení fotografií duchem v Lisabonu. Ti, kdo tam byli, jistě moje rozpoložení pochopí...

Uběhly dva měsíce od mé návštěvy Lisabonu a i když jsem si myslela, že do blogu už o něm psát nebudu, stále se objevují další vzpomínky, o které bych se ráda podělila, minimálně proto, abych inspirovala ty, kteří se tam teprve vydají.

Dnes to bude nejspíš fotoblog, protože o muzeu filantropa Calouste Gulbenkiana jsem už detailně psala v jednom z minulých článků. Ale mimo klasické expozice ze sbírek tohoto Arménce, který měl britské občanství a dožil v Lisabonu, existuje také novější část, která byla dokončena v roce 1983. Po jejím otevření začala nadace, která spravuje dědictví Calouste Gulbenkiana, nakupovat výtvarná díla a postupně vytvářet kolekci portugalského moderního umění. Rozlehlá vysoká budova má tři úrovně, na kterých jsou vystaveny obrazy a objekty mapující počátek 20. století až do současnosti. I když se o umění docela zajímám, přiznám se, že o portugalských výtvarnících jsem do letoška nic nevěděla a vlastně nevím ani teď. Všeobecně se ale řídím pravidlem, že není důležité jméno, ale jak na vás umělecké dílo zapůsobí a jestli vůbec. A to se expozici v Lisabonu podařilo, určitě také díky architektuře pavilonu, v kterém je umístěna, kde nechybí opět podobně jako ve skandinávské architektuře, propojení s venkovním přírodním prostorem. Snad z těch několika fotografií získáte představu o tom, co se dá také v Lisabonu vidět.

Kolekce moderního umění Calouste Gulbenkian