Talent jako prokletí?

Šatna baletní hvězdy těsně před představením. Mladý muž si s úsměvem před kamerou sype do hrsti povzbuzující prášky, srká tekutinu z lahvičky s poznámkou, že prý byla vyvinuta pro americkou armádu a za chvíli ho nakopne k výkonu.

Už první minuty britského celovečerního dokumentu Tanečník (Dancer) napovídají, že životní příběh Sergeje Polunina (*1989), baletního enfant terrible, nejmladšího sólisty Královského baletu v historii, nebude klasickým vyprávěním o talentovaném chlapci, který dobyl Londýn.

Ocitáme se v ukrajinském Chersonu, kde Sergejovi rodiče brzy vytušili jeho talent, ale neměli finanční prostředky na to, aby mohli syna poslat do kvalitní taneční školy v Kyjevě. A tak se babička rozjela pracovat jako pečovatelka do Řecka, tatínek do Portugalska, aby vydělali prostředky na školné. Malý Serjoža zářil všude, kam přišel, ambiciózní maminka však cítila, že syn má na víc a poslala jeho videa do Královské baletní konzervatoře v Londýně. Přišlo pozvání na pohovor a Sergej byl přijat ke studiu s podporou Nurejevovy nadace. Třináctiletý chlapec se tak bez znalosti jediného anglického slova ocitl sám v Londýně. Matka nedostala vízum a ilegálním pobytem by ohrozila Sergejovu budoucnost. On však všechno překonal, protože tanec miloval a chtěl v něm uspět, a proto mu věnoval všechen volný čas. Díky svému geniálnímu nadání přeskočil dva ročníky a po absolvování se stal členem Královského baletu v Londýně a ve svých devatenácti letech i nejmladším baletním sólistou v jeho historii. Ovace nebraly konce, celý repertoár byl prakticky postaven na něm, diváci i kritici ho zbožňovali.

Pak ale přišel rozchod rodičů a o Sergejovi se začalo psát jako o zlobivém dítku baletu. Divoké večírky, alkohol, kokain, výrazné tetování, ztráta disciplíny a nakonec pocit vyhoření, který způsobil, že se Polunin rozhodl v roce 2012 opustit úžasnou kariéru a vyřadit balet ze svého života totálně. O pár let později požádal svého spolužáka a kamaráda Jade-Halea Christofiho, aby mu připravil choreografii jeho posledního tance na píseň Take Me To Church britského zpěváka Hoziera. Video natočené fotografem Davidem LaChappelem mělo v roce 2015 obrovský úspěch a na YouTube má k dnešnímu dni více než 17,5 milionů shlédnutí. Polunin do něj vložil veškerou sílu svého talentu a geniální jistotu, s kterou vždycky tančil, i když podle svých slov celé natáčení proplakal.

Nejsilnější momenty dokumentu ale nejsou v záznamech baletních vystoupení, ale v okamžicích, kdy před kamerou rekapitulují svůj život členové Sergejovy rozpadlé rodiny nebo když se vrací zpátky do Ruska, protože po ukončení angažmá musel opustit Velkou Británii. Zmatený pohled ne třiadvacetiletého mladého muže, ale nedospělého chlapce, který byl hvězdou a najednou se ocitá v podřadných estrádách, kde musí dokazovat, že umí tančit, je zraňující. Setkání s matkou a otcem je formální, protože je odcizila nejen vzdálenost. Skutečnou radost a jiskru v oku přinese Sergejovi až návštěva baletní školy, kam chodil jako malý kluk a setkání s učitelkou, která ho "vychovala" a s tehdejšími spolužáky.

Příběh tím ale nekončí, neboť láska k tanci přece jen zvítězila...
V současné době žije s ruskou primabalerínou Natalií Osipovovou, s kterou tvoří soukromý i profesní pár.

Dokument režiséra Stevena Cantora patří k dalším zajímavým projektům, které uvedlo v premiéře HBO a od 13. ledna 2017 ho můžete vidět i na HBO GO. Pokud máte rádi tanec a balet, budete při Poluninových výkonech obdivně vzdychat, ale zároveň si budete klást mnoho otázek...

https://www.youtube.com/watch?v=c-tW0CkvdDI