Splněné přání paní Hany Benešové

Dlouho byla veřejnosti nepřístupná, změnila podobu a směli do ní jen ti vyvolení, ale časy se naštěstí změnily. Ovšem pozor, letos máte čas jen do konce září.

Děkuji náhodě, která mě přivedla ke zprávě, že je pro veřejnost kompletně otevřená Vila Hany a Edvarda Benešových v Sezimově Ústí a mohla jsem tak zažít v horkém dni příjemné odpoledne ve stínu stromů rozlehlého parku, který ji obklopuje.

Hana a Edvard Benešovi si zamilovali krajinu Sezimova Ústí, kam jezdili za Benešovým bratrem a v roce 1929 zakoupili parcelu na návrší u soutoku řeky Lužnice a Kozského potoka, jemuž se říkalo Kazatelna, protože tam údajně kázal Jan Hus. V letech 1930-31 byla postavena letní vila, kterou navrhl architekt Petr Kropáček podle jejich představ. Měli rádi venkovská stavení z francouzského jihu, takže si vymínili hladké zdi, střechy s nízkým sklonem, světlé místnosti i zelenou barvu okenic, plánoval se i přímý vstup na zahradu, protože zahradničení byla jejich velká vášeň. Na vedlejších parcelách si ve stejné době postavili svá sídla diplomaté a přátelé Benešových, malíř Ludvík Strimpl a Zdeněk Fierlinger, neblaze proslulý tím, že po puči v roce 1948 převedl sociální demokracii do KSČ.

Vzhledem k funkci Edvarda Beneše coby ministra zahraničí mu při jedné návštěvě prezident Masaryk doporučil vilu přestavět na reprezentativnější sídlo, kde bude moci přijímat státní návštěvy. Architekt Otokar Fierlinger (bratr Zdeňka Fierlingera) doplnil vilu o podloubí a salu terrenu, které jí dodaly majestátnější vzhled v novošpanělském stylu a také navrhl koncepci nádherného anglického krajinářského parku.

Během 2. světové války nacisté vilu vyrabovali, zničili většinu knih i některé vybavení. Po návratu z emigrace Benešovi v letech 1945-48 vilu zrekonstruovali, dokonce našli některý nábytek, ale tisíce knih se dohledat nepodařilo. Po únorovém komunistickém puči a své abdikaci se sem bývalý prezident Beneš tehdy již hodně nemocný uchýlil a v září 1948 zemřel. Už před smrtí si vybral místo na hrobku ve skále nedaleko vily, kde byla nakonec podle návrhu architekta Pavla Janáka za několik dní po Benešově smrti postavena. Paní Hana Benešová žila v ústraní ve vile, pouze v roce 1968 poskytla několik rozhovorů a zemřela v 89 letech dne 2. 12. 1974. Normalizační režim se snažil utajit její pohřeb, ale nepodařilo se to a nakonec na něm zazněla hymna, kterou zpívala Dana Medřická a Eduard Cupák. Paní Hana byla národem nesmírně milována a uctívána, nikdy nebyla ženou v domácnosti, ale pravou rukou politika a poté i prezidenta. Během 1. světové války se spolu s ním zapojila do odboje a po jeho odchodu do emigrace byla v roce 1915 téměř rok vězněna za přechovávání spisů TGM. I když žila v ústraní, říká se, že když nastoupila do tramvaje, lidé povstali.

V listopadu 1973 sepsala Hana Benešová závěť, v níž odkázala část mobiliáře a vilu s přilehlými pozemky Muzeu husitského revolučního hnutí v Táboře. Po její smrti převzal v roce 1975 tyto nemovitosti ONV v Táboře, mobiliář z vily byl odvezen do depozitáře a objekt smluvně převeden do majetku Úřadu předsednictva vlády ČSSR, který zadal adaptaci na přestavbu vily na vládní rezidenci, čímž došlo k narušení původního architektonického záměru, byly radiálně změněny i vnitřní dispozice, přibyl i venkovní vyhřívaný bazén se skříňkami.

Naštěstí tato doba je za námi, v listopadu 2000 prohlásilo Ministerstvo kultury někdejší letní sídlo Edvarda Beneše za kulturní památku a vila prošla v letech 2006 až 2009 náročnou obnovou podle původní fotodokumentace. Na pozemku parku byl také v roce 2005 postaven nový Památník dr. Edvarda Beneše, který na rozdíl od vily spravuje Husitské muzeum v Táboře a v roce 2023 byl také odstraněn bazén a jeho prostor zavezen, rekultivován a osázen travou a rostlou zelení.

Díky mimořádné aktivitě Úřadu předsednictva vlády došlo v červenci 2023 k vytvoření nového návštěvnického okruhu, který spojil Památník a Benešovu vilu (i když mají rozdílné vlastníky) v jeden celek, což hlavně znamená, že vila i památník mají stejnou otevírací dobu, tzn. od května do září celý týden s výjimkou pondělí a naplnilo se tím přání paní Hany Benešové, aby vila byla kompletně zpřístupněna veřejnosti.

Vzhledem k tomu, že předseda vlády Petr Fiala zároveň před rokem sám navrhl, aby byly ve vile otevřeny pro veřejnost prostory, které byly po desetiletí uzavřeny pro odpočinek premiéra (a nebyly využívány), byly letos v červnu k 50. výročí úmrtí Hany Benešové otevřeny dvě místnosti spojené s jejím soukromým životem, kde jsou díky spolupráci s Národním muzeem a Husitským muzeem v Táboře vystaveny autentické modely a doplňky, ale také osobní předměty Hany Benešové a Edvarda Beneše z muzejních sbírek, z nichž některé nebyly do této doby vystaveny.

Konečně se tedy vila stala důstojným památníkem Hany a Edvarda Benešových a splnilo se tak i přání pany Hany.

P. S. Pokud budete článek číst v aplikaci na mobilu přes odkaz na facebooku, stává se a já nevím proč, že nejsou vidět všechny fotografie, ale například jen čtyři. Proto doporučuji otevřít článek v počítači nebo tabletu.

Vila při příchodu.

Před terasou.

První dojem.

Přistavěné podloubí.

V pozadí tenisový kurt.

Pohled z parku od jihozápadu.

Tenisový kurt.

Sala terrena

Uvnitř saly terreny.

Obývací místnost v přízemí.

Jídelna s původním nábytkem a servisem.

Detail pracovny Edvarda Beneše.

Původní kamna, která se zachovala.

Hrobka podle návrhu architekta Pavla Janáka.

Altánek v zahradě.

V památníků najdete mnoho informací.

Ložnice, kde Edvard Beneš 3. 9. 1948 zemřel.

Nově zpřístupněná ložnice paní Hany s původním županem.

Pracovna a oblíbené šaty paní Hany.

Osobní věci paní Hany.

Osobní věci Edvarda Beneše

Diář paní Hany.

Uvnitř památníku, kde si zapůjčíte audioprůvodce bez sluchátek, s nímž se volně můžete pohybovat v parku a vile.

Hlavní místnost domu.

Památník dr. Edvarda Beneše, kde najdete pokladnu, shlédnete informační filmy a uvidíte zachované předměty z vily.