Organizovaný zločin, vydírání, zkorumpovaní policisté i politici a na druhé straně čestní, neúplatní hrdinové, to všechno mě v dětství, kdy jsem chodila na italské filmy o mafii, vnitřně neskutečně rozčilovalo i dojímalo.
Netušila jsem, že až budu hodně dospělá, stanou se tyto pojmy součástí běžného života i u nás a mně to opět nenechá klidnou. O politice ale opravdu nemíním psát, plním dnes slib, který jsem tady minulý týden dala, protože i existence Cosa Nostry může přinést něco užitečného, čímž myslím přinejmenším kvalitní divácký zážitek.
U nás ne tak známý seriál Rodina Sopranů, v originále The Sopranos (1999-2007) se už v době svého vysílání stal fenoménem a hovoří se o něm jako o nejlepším televizním seriálu všech dob. I když námět není nijak originální a děj jde ve stopách filmů jako Kmotr nebo Mafiáni, přinesl na obrazovky totálně nový způsob zpracování námětu.
V devadesátých letech minulého století totiž panovala v amerických televizních stanicích nepsaná pravidla, která odrážela jak zbytky puritánství, tak i tlak inzerentů. Televizní tvůrci nesměli kvůli sledovanosti vybočit ze zavedených pravidel - divák se měl vcítit do hrdiny, závěr musel poskytovat úlevu a vysvobození, podmínkou byly i vlastenecké hodnoty, žádné provokativní řeči. Diváci zůstali v klidu a korporace byly spokojeny.
Za této situace se najednou v roce 1983 rozhodla původně sportovní a filmová kabelová televize Home Box Office čili HBO vytvářet své vlastní dramatické a komediální seriály. Zrodil se světově úspěšný Sex ve městě i oceňovaný sitcom The Larry Sanders Show, jejichž hrdinové najednou používali vulgarity, hovořili otevřeně o sexu a jejichž charaktery odrážely skutečný život.
A právě tento nový přístup na více než sto procent využil autor a režisér David Chase, když stvořil osmdesát šest epizod seriálu o italsko-americké gangsterské rodině z New Jersey. Osm let přinášelo HBO každý týden novou epizodu seriálu, který neřešil jen vraždy, vydírání a krádeže. Naopak, Chase byl prvním, kdo v americké seriálové historii vytvořil hlavního hrdinu, hlavu rodiny, v podstatě masového vraha, který je ve vleku žen, jež ho obklopují - manželky, manipulativní ovdovělé matky, inteligentní psycholožky i milenky a je zároveň i citlivým a starostlivým otcem. Nové bylo i to, že postavy hovořily o sexu a smrti jazykem mafiánů a ne tak, jak by si to představoval editor klasické televizní stanice. Tento realismus autor umně spojil i se snovými scénami a zároveň se mu podařilo něco neuvěřitelného - udržet kvalitu všech (!) vysílaných epizod na velmi vysoké úrovni. Například o geniálně natočené závěrečné scéně poslední epizody se dodnes vedou diskuze.
A právě rozpolcený hlavní hrdina, hlava gangsterské rodiny Tony Soprano, se stal životní rolí Jamese Gandolfiniho (vzpomínáte na fotku z minula? :-) ). Tento americký herec s italskými kořeny se pro roli snad narodil, to vás napadá při každém jeho pohybu a pohledu. Jsou momenty, kdy vám je tohoto stotřicetikilového obra s vášní pro jídlo, líto. Ať už se nechá využívat svou matkou nebo sedí kajícně před učitelem svého syna, který opět provedl pubertální hloupost.
I proto se seriál stal velmi blízkým i těm, kteří nebyli zvědaví přímo na gangsterské akce. Otevřel totiž problémy, které řeší každá rodina a manželství bez ohledu na dobu. Dospívající děti, prarodiče, nevěra partnera, ale také postavení ženy v manželství, kde muž hodně vydělává a žena je na něm finančně závislá.
Dodnes mi přeběhne mráz po zádech, když si vzpomenu na scénu, kdy jedna z postav vyčítá Tonymu jeho nezřízené přejídání a doslova mu říká, že pokud s tím nepřestane, skončí v padesáti s infarktem. Bohužel vlídný a laskavý James Gandolfini, který měl podle těch, kteří ho znali, se svou zločineckou postavou společnou právě pouze váhu a lásku k jídlu a v žertu o sobě říkal, že je stotřicetikilovým Woodym Allenem, zemřel náhle v roce 2013 na dovolené v Římě ve věku pouhých 51 let. A opravdu na infarkt. V té době vážil téměř 140 kilogramů...
HBO právě uvedením seriálu Rodina Sopranů nasadila sama sobě i ostatním vysokou laťku, co se týče kvality původních seriálů a drží si ji dodnes. A je jen dobře, že v poslední době můžete prostřednictvím HBO GO čili tzv. internetové videotéky tyhle skvosty sledovat, aniž byste měli kabelovou televizi.
