Od Patti Smith k dřevorytu

Stojím v rozlehlém výstavním sále muzea umění Louisiana nedaleko Kodaně a nechce se mi věřit, že obrovské plátno na protější straně není obrovská zvětšená fotografie, ale malba, která mě přitahuje jako magnet.

Výstav hvězd světového uměleckého nebe je u nás jako šafránu a tak je příjemné přivézt si úžasné zážitky alespoň ze zahraničních cest.

Probírám se fotografiemi z letošní návštěvy muzea Louisiana v Dánsku, které nejen že je svým architektonickým umístěním v přírodě na mořském břehu snad nejkrásnější ze všech, ale drží si i vysokou úroveň kvality pořádaných výstav. V jednom z hlavních sálů je až do 10. 11. 2024 k vidění velmi obsáhlá restrospektiva předchůdce fotorealismu, švýcarského malíře a dřevorytce Franze Gertsche (1930 – 2022), který léta hledal svůj styl, až se konečně ve svých téměř 40 letech coby otec rodiny, po pár letech obdivu k pop artu rozhodl opustit abstrakci. Trpěl depresemi a měl uměleckou krizi, až ho napadlo malovat velkorozměrné obrazy podle originálních fotografií, které pořizoval na slidy. Cítil nový začátek a prohlásil, že chce malovat svět tak jako někdo, kdo přistál na Zemi z jiné planety a vidí všechno poprvé.

Jeho první ještě trochu neobratný obraz ve fotorealistickém stylu má název Huaa...! a zachycuje jezdce se šavlí na vzpínajícím se koni podle scény z filmu Tony Richardsona Útok lehké kavalerie z roku 1968. Gertsch tehdy našel opět inspiraci a touhu tvořit a pokračoval malbami vlastní rodiny, známých, přátel i podle fotografií z časopisů.

Když dostal nabídku na svou první samostatnou výstavu v Luzernu v roce 1972, rozhodl se, že místo mnoha malých obrazů namaluje jen několik monumentálních pláten v živých barvách. V Luzernu došlo také k osudovému setkání, kdy Gertsch poznal modela, malíře a bohéma androgenního zjevu Luciana Castelliho, kterého společně s jeho přáteli vyfotil na lešení a později vymaloval na dnes velmi známém obraze Medici. S Castellim a jeho přáteli zažil v několika následujících letech mnoho divokých večírků a na základě na nich pořízených fotografií namaloval své neznámější obrazy.

Když fotografoval v roce 1977 při přednesu básní Patti Smith, blesk a hluk jeho kamery ji tak rušil, že mu hodila svazek papírů do obličeje její výraz tak zůstal zachován i na portrétu. Po letech se Gertschovi omluvila, protože poznala jeho nadání.

V roce 1986 ho náhoda vrátila zpátky k dřevorytectví, kterému se věnoval v mládí a metodou tisíců velmi jemných otvorů v dřevě, vytváří velkoformátové obrazy, které tiskne na japonský ruční papír. Mimo portrétů se inspiruje i v přírodě, maluje trávu, listy, obrazy velmi náročné na čas a trpělivost.

V letech 2019 – 2021 měla možnost strávit čas s Gertschem a jeho ženou česko-švýcarská filmařka Dana Maeder, mj. absolventka FAMU a tak vznikl dokument Franz Gertsch – Giving Time to Time (2023) o přípravách výstavy a o soužití s manželkou, jehož uvedení se bohužel už umělec nedožil. V tomto výborném filmu je mimo jiné možno do detailu vidět devadesátiletého pána, jak vysoko vytažen výtahem „tečkuje“ budoucí obraz. Film se promítá v Louisianě jako součást výstavy, která je první samostatnou Gertschovou výstavou ve Skandinávii.

První obraz: Uaaa...!

Luciano Castelli

Slavný obraz Patti Smith (1977)

detail

Medici (1971-72, obraz nazvaný podle nápisu na prkně.

detail

detail

detail

Iréne, 1982

Silvia, 1998

Blue Summer, 2020

Večeře u Luciana

detail

Winter (2015-2016)

Grasses (2019)

Franz Gertsch v roce 1980, kdy mu bylo 50 let.

detail

Dokument Dany Maeder Giving Time to Time

Tisíce maličkých teček ve dřevě, Gertsch tvořil i v 90 letech.

kázka z filmu