Nudíte se v metru? Zajeďte si do Lisabonu.
Před odletem na vysněnou návštěvu portugalské metropole jsem počítala s tím, že mě určitě okouzlí atmosféra města, o níž už jsem tolik slyšela. Teď jsem zpátky a první, o co bych se chtěla podělit, je kupodivu nadšení z lisabonského metra.
Netýká se jen způsobu cestování, který díky jednoduchému značení umožní i cizinci pochopit systém přestupů mezi čtyřmi linkami s 56 stanicemi a samozřejmě existence linky metra na letiště, kterou najdete v každém vyspělém městě s výjimkou Prahy. Ani turniketů u vchodů a východů z nástupišť, které snímají jednoduché karty nabité na různé typy dopravy a bez nutné existence revizorů prostě neplatícího člověka nepustí ani dovnitř ani ven (stejný systém existuje na vlakovém nádraží, u autobusů a trajektů). Chybí zde i zmatení turisté, kteří se v Praze snaží pochopit předpotopní automaty na jízdenky, uvnitř vozů metra lapají název stanice a u mapy se dohadují, kde jsou. Tady je to jednoduché - hlášení je sice také v rodném jazyce, ale zároveň se na obrazovce objeví název stanice, jako to u nás bývá pouze v lepších vlacích.
První nápad postavit v Lisabonu podzemní dráhu se objevil už v roce 1888, ovšem až teprve po druhé světové válce, po které neutrální Portugalsko přijalo Marshallův plán, dostal tento plán zelenou a v roce 1959 byla otevřena první linka metra, která se velmi osvědčila.
Postupně vznikly čtyři linky, které mají nezvyklá romantická označení. Modrá (Linha Azul) má ve znamení racka, žlutá (Linha Amarela) slunečnici, zelená (Linha Verde) obchodní plachetnici karavelu a červená (Linha Vermelha) kompas. Všechny tyto znaky odkazují hrdě na portugalskou námořní tradici a obchodní úspěchy.
Důvodem, proč ale tohle všechno píšu, je výtvarná a architektonická stránka metra. Azulejos (z arabského az-zulayi), čili leštěné dlaždice ve všech velikostech, tradiční portugalský produkt, převzatý od Španělů, který na povrchu obdivujete na domech a ve veřejném prostoru, se na obkladech všech stanic používá už od úplného začátku. Ovšem za to, že se metro stalo v podstatě podzemní výtvarnou galerií, mohou zvláště v 90. letech vybudované nebo zrekonstruované stanice, kde dostali velkorysou příležitost renomovaní portugalští i zahraniční umělci. Bohužel jsem neměla možnost vidět všechny interiéry, ale i ty stanice, kterými jsem projížděla anebo na nich přestupovala, mně okouzlily svou nápaditostí a odvahou investora oslovit i kontroverzní umělce. Absolutní špičkou je stanice Oriente, věnovaná vodnímu živlu, která se stala vstupní branou pro Expo 98 a je součástí komplexu železniční stanice a autobusového nádraží. Zde se snoubí umělecký rozlet s gigantickou stavbou věhlasného španělského architekta Santiaga Calatravy, která i přes svou velikost působí naprosto odlehčeně a nutí vás přímo zatajit dech (o samotné stavbě nádraží až někdy příště).
Ano, jsou ještě na světě města, kde se nebojí a hlavně umí spojit tradici s moderní architekturou, což je můj hlavní pocit po odjezdu z toho nádherného města. A je mi jasné, že se tam brzy vrátím, protože tohle byl jen začátek jednoho krásného přátelství, jak říká klasik.
P. S. Závěrem se omlouvám za kvalitu fotografií, z nichž většina byla mým mobilem pořízena ve spěchu a nebo dokonce za jízdy.
Zkratkou z cest lisabonským metrem |
Eva Štěpánková
Dům, který mi byl nejmilejší
Necelých 50 kilometrů od Liberce v německém Löbau se v sousedství zahrádkářské kolonie nachází skvost, který byste tam nečekali. A není divu, že je zařazen do čtveřice nejlepších světových modernistických obytných vil.
Eva Štěpánková
Modrá je tentokrát opravdu dobrá
Nemám představu, kolik z vás je na tom jako já a o této unikátní stavbě nikdy neslyšelo, pro mě byla velkým překvapením.
Eva Štěpánková
Danubiana - neznámý poklad u sousedů
Objevujete také rádi nová zajímavá místa? Chcete si přidat do seznamu něco originálního a u nás ne moc známého?
Eva Štěpánková
Stříbrný had nad dánskou dálnicí
Byla jsem na něj moc zvědavá, ale přišel covid a zbyly jen fotografie na webu. Ale jakmile to šlo, vydala jsem se za ním. A nezklamal mě.
Eva Štěpánková
Proč jsem nejela do Barcelony za Gaudím
Nejdříve plány zhatila zlomená ruka plus lockdown, za rok další lockdown, a proto jakmile bylo jasné, že se dá opět cestovat, vydala jsem se letos v březnu na třetí pokus do hlavního města Katalánska. Ale ne za Gaudím.
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Poslanci se rozhodli umožnit prodej některých lehčích drog dospělým
Dospělí si v Česku budou moci koupit lehké drogy jako HHC, kratom nebo konopí s nízkým obsahem THC,...
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Na Česko loni útočili ruští hackeři. Nechte toho, vyzval je Černínský palác
Za loňskými útoky na českou internetovou infrastrukturu stáli ruští hackeři, uvedlo ministerstvo...
Garáž vedle už hořela, nemocného penzistu s kyslíkem zachránili policisté
Špatně pohyblivého sedmdesátníka zachránila v úterý během dvou minut z hořícího domu na...
- Počet článků 53
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 609x