Nejen politikou živ je člověk, je tady i umění a Yayoi Kusama

V Evropě znám zatím dvě místa, kde kombinace architektury, umění a přírody působí, že se cítím jako znovuzrozená. A když v jednom z nich vystavuje Yayoi Kusama, není co řešit.

Před čelní částí galerie u vchodu najdete jezírko s lekníny, v kterém je v době výstavy instalace Narcissus Garden.

Když jsem se před pěti lety těsně před lockdownem poprvé ocitla v galerii umění Fondation Beyeler v Basileji, okamžitě jsem měla stejný pocit jako v dánské Louisianě. Architekt Renzo Piano sice neměl k dispozici pozemek na mořském útesu jako architekti Jørgen Bo a Wilhelm Wohlert, ale pouze velký park na předměstí Basileje s výhledem na vinice, kukuřičná pole, pasoucí se krávy a úpatí Schwarzwaldu, kde už stála původní barokní vila Berower, ale podařilo se mu nezklamat očekávání švýcarského obchodníka a majitele sbírky umění Ernsta Beyelera, který byl okouzlen Pianovým projektem Centre Pompidou a postavil pro jeho nadaci galerii, která je od roku 1997 dalším příkladem toho, jak se dá skloubit architektura, umění a příroda (detaily v mém blogu Jak jsem objevila Fondation Beyeler z roku 2020, Odkaz.

Dlouho jsem si přála mít důvod navštívit toto kouzelné místo znovu a přání se mi splnilo právě před týdnem. Až do 25. ledna 2026 ve Fondation Beyeler probíhá velmi úspěšná retrospektiva světoznámé ikony moderního umění, téměř stoleté japonské umělkyně Yayoi Kusama (*1929) představující i jejích 130 dosud nevystavovaných děl hlavně z ranného období, která pro mě byla asi nejzajímavěším kladem výstavy (poprvé v Evropě). Samozřejmě k vidění je mnohem víc, obrazy vytvořené přímo pro výstavu, módu, šaty, zábavné zrcadlové skříně, které vás přenesou do nekonečného vesmíru a nakonec v suterénu obrovskou instalaci The Hope of the Polka Dots Buried in Infinity Will Eternally Cover the Universe vytvořenou Kusamou pro tuto výstavu v roce 2025.

Pokud o Yayoi Kusama nic nevíte, tady jen pár faktů. Narodila se v roce 1929 v japonské provincii Matsumoto do bohaté rodiny, která v žádném případě nepodporovale její touhu po malování, matka jí od dětství ničila kresby a naopak ji nutila, aby špehovala svého otce při aférách s milenkami, což mladé dívce způsobilo trauma a dlouhodobý odpor k sexu. Aby unikla tomuto prostředí, vydala se s dolary ilegálně zašitými do kimona v roce 1957 do New Yorku, kde se hodlala uplatnit v uměleckém světě, jemuž tehdy dominovali muži. Nebylo to jednoduché, těžce pracovala, ale musela sledovat, jak jí mužští vrstevníci kradou nápady (ano, ano, vykrádali ji Andy Warhol, Claes Oldenburg i Lucas Samaras), které je později proslavily a v zoufalství se v roce 1965 pokusila o sebevraždu skokem z okna. Za pomoci přátel se ale dala dohromady a v roce 1966 dokonce zaznamenala svůj velký úspěch. Bez pozvání k účasti, dnešími slovy v „guerilla style“ se vydala na Bienále do Benátek, kde na trávníku instalovala 1500 ocelových koulí, jež za pár dolarů prodávala kolemjdoucím, než ji vykázali pořadatelé, o publicitu ale měla postaráno. (Pro současnou výstavu v Basileji vytvořila jako reminiscenci znovu instalaci Narcissus Garden - 1200 koulí, plovoucích na vodě, nádhera).

Po návratu do USA pořádala mnoho happeningů, zaměřených proti establishmentu a za mír (např. v Central Parku a v MoMA), ale protože obsahovaly mnoho nahoty, způsobily problémy její konzervativní rodině v Japonsku. Kusama se zklamaná vrátila do Japonska, kde se bez rodiny a přátel pokoušela malovat, ale vedlo to jen k dalšímu pokusu o sebevraždu. Jako zázrakem se ocitla na psychiatrii, kde se léčilo pomocí arte terapie a ona se postupně, světem zapomenutá, vrátila k malování. Jejím velkým návratem byla reprezentace Japonska v Benátkách v roce 1993, od devadesátých let se postupně stala neprodávanější světovou výtvarnou umělkyní. Charakteristické pro ni jsou pole puntíků a květin, která coby desetileté dítě viděla v halucinacích a pokrývá jimi i své oblíbené dýně (vzpomínka na dětství a babičku) a vytváření tzv. infinity rooms, zrcadlových instalací.

Ačkoliv od roku 1977 dobrovolně žije v psychiatrickém sanatoriu, které jí poskytuje klid a jistotu pro její psychické problémy, přes den pracuje se svými spolupracovníky v ateliéru umístěném přes ulici.

Výstava je pořádána společně s Museem Ludwig v Kolíně nad Rýnem (14. 3. 2026 – 2. 8. 2026) a Stedelijk Museem in Amsterdamu (11. 9. 2026 – 17. 1. 2027), takže ji bude možno v uvedených termínech vidět i tam.

Velmi vřele doporučuji, výborně působí pro vyčištění hlavy ze světa kolem. Pokud stihnete před Vánoci, nezapomeňte na pověstné basilejské vánoční trhy, cestovat se dá přímo letecky nebo nočním vlakem.