Na návštěvě u ikony dánského designu

Jako by jen před chvílí vstal ze svého světoznámého křesla a odešel na zahradu potěšit se dozrávajícími jablky. Takový máte pocit, když vejdete do rodinného domu legendárního dánského designéra a architekta Finna Juhla.

Jedna z klíčových postav moderního dánského designu Finn Juhl (1912 – 1989) se původně chtěl stát historikem umění, avšak jeho otec mu uměleckou kariéru neumožnil. Zapsal se tedy na katedru architektury Královské akademie umění v Kodani, ale už během studií v roce 1934 dostal nabídku spolupracovat s významným dánským architektem a designérem Vilhelmem Lauritzenem, jehož studio pracovalo na významných zakázkách jako například budova Dánského rozhlasu a letiště v Kodani, na kterých se Juhl také podílel. Když se pak na výstavě ve Stockholmu seznámil s funkcionalismem a novými trendy, nemohl se dočkat, až je uplatní v praxi a studia i kvůli pracovnímu vytížení nedokončil. I přesto byl v roce 1942 přijat jako člen Dánské společnosti architektů v Kodani a později v životě přednášel na Institutu designu v Chicagu. On sám ale o sobě hovořil jako o samoukovi.

Všeobecně je Finn Juhl uznáván proto, že na rozdíl od svých vrstevníků při navrhování zvláště sedacího nábytku uvažoval o liniích lidského těla spíš jako sochař a neřídil se přímkami, ale organickými a přirozenými tvary, čímž předběhl dobu. Zároveň velmi dbal na kvalitu řemeslného provedení, což nebylo pro zaměstnance jednoduché, protože nepravidelné tvary se mnohem hůř ručně zpracovávaly. Uměl ale ocenit dobrou práci a když našel mistrovského truhláře Nielse Voddera, spolupracoval s ním přes dvacet let a stali se z nich skuteční přátelé. Pravdou je, že některé kusy byly přijaty v 50. letech rozpačitě a například dnes skoro nejznámější Pelican Chair se dočkala sériové výroby až po Juhlově smrti.

Pelican Chair se vyrábí v mnoha barvách a provedeních.

V roce 1948 se Finn Juhl seznámil s ředitelem oddělení průmyslového designu MoMA v New Yorku Edgarem Kaufmannem ml. a vzniklo mezi nimi celoživotní přátelství, díky kterému se navíc podařilo Juhlovi proniknout na americký trh, protože na Kaufmanův článek o něm v odborném časopise zareagoval výrobce nábytku z Michiganu s požadavkem na novou sérii nábytku. Vzhledem k tomu, že výtečná kvalita a organické tvary byly v 50. letech v USA něco nevídaného, Juhlův nábytek se stal příkladem dobrého vkusu a individuality v kulturně vzdělaných kruzích.

Největším a světově nejznámějším Juhlovým úspěchem, který mu přinesl mezinárodní uznání a zájem, byl kompletní návrh a design komnaty Poručenské rady (The Trusteeship Council Chamber) v ústředí OSN v New Yorku z roku 1952, které se právem říká Komnata Finna Juhla a není divu, že před více než padesáti lety ohromil svět tak, že vznikl termín „dánská moderna“. (viz fotografie)

I když navrhl mnoho ikonických kusů nábytku jako třeba Pelican Chair, Chieftan Chair, Poet Sofa a mnoho dalších, u nichž byste při pohledu na ně těžko hádali rok jejich vzniku, říká se, že nejlepším jeho dílem je jeho dům v Ordrupu na sever od Kodaně, který si ve stylu inside out, tedy nejdříve promyslet interiér a až potom stavět, ve funkcionalistickém stylu postavil v roce 1942 a žil v něm se svou partnerkou až do své smrti. Dnes patří dánskému království a spravuje ho muzeum v Ordrupsgaardu, které skutečně náhodou leží jen pár desítek metrů od domu.

Opravdu velmi jednoduchý a skromný přízemní dům působí spíš jako domek a uvnitř překvapí svým prostorem a variabilitou, prostorem otevřeným do zahrady velkými okny přes celou stěnu, naprostou útulností a pocitem, že vše je na správném místě - vstup do obývacího pokoje s bílým Poet Sofa a krbem nikdy nezapomenu. Finn Juhl interiér celý život postupně vylepšoval, aby odpovídal jeho představě „gesamtwerku“. Juhl měl rád exotiku, s partnerkou hodně cestovali a v domě skloubil artefakty z cest s oblíbenými osobními předměty a obrazy a samozřejmě vybavil designem, který sám navrhl. Výsledný dojem je úžasný a donutí vás vzdát hold skromné lidské mysli a talentu.

Poet Sofa

Chieftan Chair

Opět barevné části.

Juhl si rád hrál s barvami.

Dnes by se řeklo hygge.

Pracovna Finna Juhla.

Dům z roku 1942 byl opakem sousedních velkorysých vil.

Pohled od vstupní cesty, okno do master bedroom.

Přístřešek u vchodu.