Krajinou Hry o trůny a chodníků pro obry

Severní Irsko máme v paměti většinou uložené pod hesly protestanti, katolíci, terorismus, ale je to hlavně krajina s nádhernou přírodou a pobřežím.

V Dublinu bylo zataženo a lilo tak, že z okna autobusu se dalo něco zahlédnout, jen když vjel do dlouhého tunelu, v kterém opouštíte město cestou na letiště nebo dál na sever. Irský průvodce a řidič v jedné osobě byl ale optimisticky naladěný a jeho humor a prozpěvování irských popěvků dávaly zapomenout na možné chmurné perspektivy celodenního výletu do Severního Irska. Po více než hodině dopravní značky začaly ukazovat míle místo kilometrů a v motorestu bylo nutné platit librami místo eury, byli jsme na britském území. A protože se blížilo výročí bitvy na řece Boyne, kdy 12.července 1690 porazil Vilém Oranžský zbytek irských katolíků, což je halasně každoročně oslavováno protestanty tzv. oranžisty, míjeli jsme vyzdobené domy podél cesty, kde podle barvy třepotajících se vlaječek bylo jednoduché určit náboženství obyvatel (většinou byly oranžové). Pro mně ale nejdůležitější zprávou dne bylo, že se vyjasnilo a dokonce objevila modrá obloha, takže výlet mohl skutečně začít.

I když rozdíl mezi Irskou republikou a Severním Irskem je mi jasný, přiznám se, že o jeho nádherném pobřeží jsem toho moc nevěděla a to, že známý útvar Giant´s Causeway (Obrův chodník) leží právě tam, pro mně bylo překvapením. To byla ale až poslední třešnička na dortu celého dne. Předtím jsme sjeli na vedlejší osamělou silnici za městem Ballymoney v hrabství Antrim, abychom si osobně prošli nádhernou spleť stromů v aleji The Dark Hedges, která je známá ze Hry o trůny a stala se díky ní zřejmě nejnavštěvovanějším místem Severního Irska. Protože se natáčelo nejen tam, cestovní kanceláře nabízejí specializované pobytu po stopách seriálu.

A potom už jsme s napětím očekávali, kdy se konečně přiblížíme k moři a k lanovému mostu Carrick-a-Rede u Ballintoy (jeho okolí se také ocitlo ve Hře o trůny). Netušila jsem, že mě nadchne už jen téměř kilometrová cesta po útesech s výhledem na moře měnící všechny možné odstíny modré. Dnes už vím, že tahle oblast je vyhlášená svými přírodními krásami a z jejích útesů se naskýtají nádherné pohledy na ostrov Rathlin a na vzdálenější Skotsko. A pak přišlo dilema - vydat se ve výšce 30 metrů po úzkém dvacet metrů dlouhém provazovém mostě společně s dalšími maximálně sedmi lidmi, protože víc se nedovoluje, z pevniny na malý ostrov. Ne že bych to nechtěla zkusit, ale jednalo se i o cestu zpět. Abych to zkrátila, v zájmu další zážitků z výletu jsem to vzdala a raději si prošla okolí a fotila. Most prý původně postavili rybáři už před 350 lety, aby mohli z výšky lépe kontrolovat sítě nastražené na lososy, kterých zde bývalo nevídaně, což už dávno neplatí, praví mořští lososi téměř vyhynuli a jsou chráněným druhem.

To už jsme se nacházeli pouhých deset kilometrů od Bushmills a hlavního cíle cesty, Giant´s Causeway. Pokud jste někdy viděli kamenné varhany u Kamenického Šenova, je to nic. Na tomto místě pobřeží příroda vytvořila sopečnou činností na ploše 70 hektarů 40 tisíc čedičových píšťal různé výšky a šířky a název Obrův chodník je přesně vystihuje. Mají většinou šest stěn, ale jsou mezi nimi i čtyř, pěti, sedmi a osmistěnné. Za zmínku stojí nově vybudované návštěvnické centrum (2012), které svým tvarem i zatravněnou střechou maximálně respektuje přírodu. Také tato uchvacující přírodní rezervace v hrabství Antrim si zahrála ve Hře o trůny.

Den se pomalu chýlil ke konci, cestou jsme si ještě na obzoru zahlédli zříceniny hradu Dunluce, který se ocitl na obálce alba Led Zeppelin a samozřejmě si také zahrál ve Hře o trůny. Před dlouhou cestou do Dublinu nás ještě nakrátko čekal Belfast a v něm možnost prohlédnout si ho po skupinkách s místními taxikáři/průvodci. Jsem moc ráda, že jsem tuto možnost využila, ale do blogu si ji nechám na příště. Není to moc veselé povídání a tak si dnes raději užijte nádhernou přírodu Severního Irska.

Severní Irsko