Kmotr, bez Kmotra, s Kmotrem

Pohár kvalitního šampaňského pro každého diváka u vchodu do kinosálu naznačoval, že se odehraje něco výjimečného. A jak by ne, čekala nás restaurovaná kopie jednoho z nejlepších filmů světové kinematografie, a to na velkém plátně.

 I když mám hodně ráda divadlo a smekám před dobrými divadelními herci a režiséry, přiznávám, že film mě odjakživa oslovuje víc.  Asi to bude tím, že víc apeluje na můj způsob vnímání přes detaily a emoce a různá prostředí. A upřímně řečeno, poté, co jsem se snažila natočit a sestříhat dvouminutové video, můj obdiv dospěl k naprosté adoraci :-)

Do kina chodím často (když je na co), a to hlavně na snímky, které jsou pro velké plátno natočené a jimž dnešní technické vybavení kin dává další rozměr. Velmi zvědavá jsem proto tuto středu zajela do Premiere Cinemas v Hostivaři, kde promítali jedno představení zrestaurované kopie Coppolova tříoscarového Kmotra. Sklenka šampaňského pro všechny diváky a uvítání distributorů navodily správnou atmosféru a já si uvědomila, že u nás asi neexistuje moc lidí, kteří film znají z velkého plátna, protože bývalé Československo v roce premiéry v roce 1972 tento snímek bojkotovalo z důvodu propagace násilí, i když román Maria Puza tehdy u nás vyšel a  stal se čtenářským hitem. Teprve třiatřicetiletý scenárista a režisér Francis Ford Coppola dostal vzhledem ke svému nespornému talentu a zřejmě asi i proto, že pocházel z rodiny italských přistěhovalců, od studia Paramount příležitost, kterou absolutně nepromarnil. Spolupracoval na scénáři a tvrdohlavě si prosadil do hlavní role Marlona Brando (Oscar za nejlepší herecký výkon v hlavní roli) a do role jeho syna  Michaela tehdy téměř neznámého Ala Pacina. Jeho zásadním trumfem bylo angažování skvělého kameramana Gordona Willise (1931-2014). Tento mistr kamery, přezdívaný někdy "Princ temnoty" pro své umění natáčet s minimálním použitím světla, vytvořil úvodní scénu, která přešla do učebnic filmových škol a připomíná obrazy starých mistrů.  Viděla jsem Kmotra několikrát, ale teprve na filmovém plátně jsem si opravdu vychutnala jak Willisovu hru světla a stínů, tak i sevřenou režii, která ani při tříhodinové délce nedovolí divákovi odpoutat pozornost. A velké finále, kdy Michael, jehož postavu Al Pacino úžasně graduje, je v kostele přítomen křtu dítěte své sestry, zatímco na jeho pokyn dochází k fyzické likvidaci konkurence, je ohromující.

Díky distributorům a díky "mému" multikinu, nejlépe technicky vybavenému v Praze, které nezapomíná na filmové fajnšmekry. A není samo, až do 7. dubna 2016 bude restaurovaná kopie Kmotra putovat po vybraných kinech v ČR. Jestli se objeví i u vás, můžete se dozvědět na konci uvedeného odkazu.

http://pannonia-entertainment.cz/kmotr/