Když je ve Vídni abnomální hic aneb heslo „Crewdson“

Předpověď počasí mě hodně zradila, místo příjemných dvacetipěti bylo třicetpět stupňů a centrum Vídně žhnulo. V Albertině mě ale čekal zážitek, který jsem si nechtěla nechat ujít.

Do Vídně jsem minulý týden v tropickém horku nejela kvůli řízku od Fliglmüllera ani kvůli Hundertwasserovi, ale spěchala jsem do výstavní síně Albertina na velkou retrospektivu legendárního amerického fotografa Gregoryho Crewdsona (*1962) končící v neděli 8. 9. 2024.

Vizuální dojem z Crewdsonových fotografií bývá přirovnáván k obrazům Edwarda Hoppera, filmům Alfreda Hitchcocka a Davida Lynche, protože evokují pocity zvláštní zóny mezi běžným životem a tajemnem. Jeho aranžované fotografie jsou produkčně a lidsky náročné jako natáčení filmu, jehož pouze jeden záběr připomínají. Do detailů promyšlené, nasvícené, sdělující poselství přímo nebo většinou nabízející divákovi zapojit svou fantazii. Projít výstavu je docela časově náročné, když se opravdu chcete ponořit do jednotlivých obrazů.

Jen jeden jeho černobílý cyklus nazvaný Sanctuary z roku 2009, první mimo USA, je focený pouze s použitím přirozeného světla při návštěvě chátrajících filmových staveb v ateliérech Cinecittà v Římě, postrádá lidskou přítomnost a vyjadřuje melancholickou atmosféru opuštěností míst, která při natáčení jsou hlučná a zaplněná lidmi.

Nejznámější cyklus a ten, který ho nejvíce proslavil, se jmenuje Twighlight vytvořený v letech 1998 – 2002. Fotografie tohoto cyklu obsahují odkazy na filmový a popkulturní svět a najdeme zde jeho charakteristické motivy jako auta s otevřenými dveřmi, okna, zrcadla. Od toho cyklu se Crewdson soustřeďuje pouze na přípravu mizascény a technickou otázku focení ponechal až do současnosti na zkušeném kameramanovi Richardu Sandsovi, který mimo jiné spolupracoval se Stevenem Spielbergem a Francisem Fordem Coppolou.

V posledních letech se Crewdson vrací opět k černobílé fotografii, jejímž cyklem završuje svoji dokumentaci ekonomického úpadku a rozčarování z amerického snu ve fiktivním městečku Eveningside.

Jsem ráda, že když ne naše velké galerie, tak alespoň ty „kousek za hranicemi“ obohacují náš kulturní život. A vídeňská Albertina získá darem 182 fotografií Gregoryho Crewdsona do svých sbírek, takže je třeba ještě někdy vystaví..

detail fotografie

detail fotografie

deatil

detail

detail

Cinecitta

Cinnecita

Cinnecita