Kdo asi navrhne novou koncertní síň v Praze?

Původně měl být můj dnešní příspěvek pouze o dalším zážitku z Kodaně, ale náhodou mi padla do očí zpráva, která mu dala širší souvislost. 

I kdybych už z Prahy nevěděla, co se za jejím textilním obalem skrývá, tahle velikánská 45 metrů vysoká modrá kostka, kterou jsem míjela každý den cestou nadzemním metrem, by mě asi přitahovala čím dál víc. Architekt Jean Nouvel by asi měl radost, protože právě to bylo jeho záměrem. Za modrým obalem, symbolem vody, na který se v zimních měsících večer promítají upoutávky a informace o tom, co se uvnitř děje, totiž vznikl prostor, který sám autor nazval meteoritem spadlým do pouště - světoznámá koncertní síň DR Koncerthuset.

Nedaleko centra Kodaně se nachází rozlehlý ostrov Amager se čtvrtí Orestad, která se stala symbolem nové městské architektury, kam jezdí na exkurze nejen studenti z celého světa. Mimo obytných komplexů zde zmodernizovala a přistavěla svůj jižní kampus kodaňská univerzita a v roce 2006 sem přestěhoval do tří nových prostorných budov svá studia DR (Danmarks Radio - veřejnoprávní dánský rozhlas a televize) a vzniklo tady tzv. DR Byen (DR město), po kterém je pojmenovaná i blízká stanice metra. 

V té době již také probíhaly přípravy na stavbu nové kodaňské koncertní síně, která by odpovídala požadavkům 21. století a stala se také posledním, čtvrtým segmentem mediálního města DR. Je nezbytné dodat, že záměrně byly návrhy svěřeny různým architektonickým kancelářím s odlišnými stavebními rukopisy, aby byla zaručena rozmanitost. Ve veřejné soutěži na koncetní síň v roce 2002 uspěl zkušený francouzský architekt Jean Nouvel, kterého známe u nás hlavně jako autora Zlatého Anděla v Praze. Osvícení porotci mu dali prostor a on dostál své pověsti uplatnit extravaganci a na druhé straně ukázněně ubral tam, kde bylo třeba. Nouvel použil pro stavbu neobvyklou konstrukci a žebra z pěti vrstev sádrovláknitých desek a tím vytvořil perfektní odhlučnění a zabránil rušení v ostatních prostorách budovy.

I když celý komplex obsahuje celkem čtyři sály různé velikosti, nejznámější a nejobdivovanější je samozřejmě ten největší, kam se vejde 1800 diváků a kde se nepořádají jen koncerty klasické hudby. Těžko popsat pocit, který máte, když do něj vstoupíte. Nejdříve vás ohromí jasná barva dřeva, kterým je mimo stropu celý obložený. Poté si začnete všímat jedinečného zvrásněného povrchu stěn, který se je na každém místě jiný. I když důvodem byla perfektní akustika, působí hlavně esteticky a jednoduše vás dostane a zatoužíte být tam divákem při nějaké zajímavé produkci a ne jen na komentované prohlídce.

Když jsem se telefonicky objednala na prohlídku koncertní síně, netušila jsem, že nejenže opravdu prolezeme s průvodcem všechno od sklepa k půdě včetně zázemí pro personál a nahrávacích prostor, ale že součástí prohlídky budou samozřejmě i studia rozhlasu a televize, opět detailně včetně vysvětlení techniky atd. Vychována dny otevřených dveří jednou za rok u nás a tím, jak kdysi musel náš profesor nahlašovat jména 14 dní předem, aby nás pár mohlo jít na tzv. exkurzi do dvou místností rozhlasu a dál nás nepustili, protože bychom na chodbě rušili (jednalo se o pár dospělých lidí), jsem nestačila žasnout. Z koncertní síně jsme tedy spojovací skleněnou chodbou v patře, klenoucí se nad vodním kanálem, prošli do rozlehlých typicky dánských designových prostor rádiových a televizních studií. Když nám průvodce vysvětloval něco o vysílání zpráv, přišel pán s papírem a poprosil, abychom šli na chodbu a dívali se jen okýnkem, že potřebuje pracovat. Potom se mu nás ale zželelo a pozval nás s úsměvem zpět pod podmínkou vypnutí mobilů. Do mikrofonu přečetl něco z papíru, rozloučil se s námi a odešel. A to byla zpravodajská relace veřejnoprávního dánského rozhlasu... 

Dalo by se toho napsat ještě moc, třeba to, že celý komplex "města", byl postaven za podpory Evropské unie za podmínky, že Dánové předvedou, jak postavit a udržovat velkou budovou s intenzivními IT požadavky a minimálním dopadem na životní prostředí a trvalou udržitelností. To například znamená, že střecha DR se skládá z 1602 metrů čtverečních solárních buněk, které produkují ročně 80-100 megawatů za rok. Tato energie se používá hlavně na chlazení budov, což je nejnáročnější úkol, k čemuž se využívá i spodní voda, která leží 20 metrů pod stavbou, cílem je snížit emise CO2 z chlazení o 75 procent atd. atd.

Po návratu domů jsem si přečetla informaci, že už snad konečně bylo rozhodnuto o tom, že i Praha se dočká pořádné koncertní síně, prý na Vltavské. Moc bych si přála, abychom i my mohli být jednou pyšní na architekturu svého města a naše moderní stavby přijížděli také obdivovat studenti ze zahraničí.

A to, že v Kodani se běžně téměř každý den dostanete na prohlídku parlamentu nebo veřejnoprávních médií, je také zajímavé. Ovšem také je pravda, že volební účast tam bývá až 84 procent a lidé si své zastupitele dobře hlídají.

DR Byen

l